Díky tomu, že Pchery získaly pozemky i pod útulkem o rozloze 22 tisíc metrů čtverečních do majetku a chovatelce již nebyla prodloužena nájemní smlouva, musela se odstěhovat a veškeré nepovolené psí příbytky zklikvidovat. „Pozemek obec odkoupila. Část sousední plochy slouží nyní jako deponie a areál je oplocený. Postupně prosekáváme náletové dřeviny a odhalili jsme i skládku, která tam vznikala dlouhé roky, kdy sem lidé zaváželi suť a různý materiál. Takže to budeme muset postupně vyčistit, což bude stát jistě miliony korun,“ řekla starostka Pcher, Kateřina Mahovská. Výhledově by zde obec ráda vytvořila přírodní relaxační zónu.

Dagmar Harigelová proto odešla do jiné části obce na Theodoru, kde obývají s manželem rodinný dům a s sebou si vzali třináct psů, kde jsou zastoupena i velká plemena, včetně čtyř bernardýnů. Ostatní zvířata byla umístěna do různých zařízení. Jelikož je Dagmar Harigelová vášnivou pejskařkou a roky pečuje o problematická a nemocná zvířata, vzdávala se jich jen velice nerada. Každého jedince považuje za člena rodiny a přestože ji psi nezřídka napadli a více jak osmdesátkrát pokousali a prodělala devět operací, nikdy na ně nezanevřela.

„Můj azyl Naděje dočasně pozastavil provoz. V současné době na to sama nestačím, kolega Jiří zemřel, manžel je vážně nemocný a moji rodiče také. Musím nyní pečovat i o ně. Psy miluju a jsou můj život. Někteří lidé mě ale kvůli tomu nenávidí a považují za podivínku. Nejvíce ale křičí ti, kteří psy oblékají do směšných oblečků a chovají je v posteli nebo vozí v kočárku. To se zase zdá mně nenormální,“ říká Dagmar Harigelová.

V současném působišti manželské dvojice je prý relativní klid, přesto si sousedé občas na štěkot nebo zápach ze psů postěžují. „Pokud je mi známo, kontrola krajské veterinární správy byla u paní Harigelové nedávno a neshledala žádná závažná pochybení. Já osobně mám s chovatelkou dobré vztahy a další paní zastupitelka jí pomáhá její velké psy venčit. Myslím, že ukončením provozu útulku se vztahy v obci narovnaly a už by mohlo být dobře,“ dodala starostka.

Úspěchem Pcherských je i to, že se podařilo poplatky za psy paní Harigelové, která je trvale hlášena v Líbeznici, získat do své pokladny. „Zákony jsou v tomto směru postaveny na hlavu,“ tvrdí starostka. Pchery proto Líbeznici požádaly o refundaci poplatku. Ta jim vyšla vstříc, přestože k tomu nemá žádnou povinnost. „Obcím by s řešením a regulací problematických velkých chovů na malých pozemcích pomohlo, kdyby mohly vyhláškou zvýšit poplatky za každé páté, desáté, dvacáté zvíře třeba na deset tisíc korun, a tím chovatele omezit. To je podle mě cesta, jak řešit problém i tolik kritizovaných množíren,“ uzavřela starostka Kateřina Mahovská.