Kája, Dáda, Akim, Lucy a další psi různého stáří, velikosti i rasy. Běhají kolem mě po trávníku bez vodítek, honí se, vrčí, poštěkávají a cení zuby.
Stojím opodál a jímá mě hrůza. Teď se servou, až budou lítat chlupy a poteče krev. Není radno se k nim na krok přiblížit.

Kdybych mohla, vezmu nohy na ramena, přeskočím plot a uniknu té hrozné vřavě. Končetiny mi ale náhle vrůstají do země a nejsem schopna pohybu. Je po mně. Už mi jde po krku. Ten nejhorší z nich - pitbull.

Střih. Konec zlého snu. Žádné krvelačné bestie, žádná bitka, žádná krev, jen volná zábava psích žáků, ze kterých jsou rázem poslušní beránci. Slyším jen hlas výcvikářky: „Začíná socializace!“

Nevím, jak to dokázala a jestli tomu cizímu slovu psi rozumějí, ale skutečně ji poslouchají. Žádný štěkot, ryk, pobíhání. Bitka se nekoná.
Každý z té, zdánlivě neřízené, smečky jde poslušně na vodítku vedle pánovy nohy. Jako při slalomu – obejde psího kolegu. Netahá za vodítko, nevrčí na nenáviděného rivala, neotáčí se. Sedne, lehne, zůstane v odložení.
Takhle to zkrátka vypadá, když to vezme do ruky odborník.

Jako s dětmi
Se psy je to jako s dětmi. V jejich chování můžete mnohé změnit k lepšímu, ale také hodně zkazit. Geny sice ovlivňují charaktery jedinců mimo naši vůli, pokud je ale pevná, dá se dosáhnout velkých úspěchů.

Co člověk do svého svěřence vloží, to se mu stonásobně vrátí. Ať již výchovou individuality lidské nebo zvířecí. Své o tom ví i vycvikářka Jiřina Forejtová z Velké Dobré. Čtenáři Kladenského deníku ji spíše znají jako někdejší mluvčí kladenské městské policie.

Dlouhé roky se věnuje výchově psů a preferuje, lidmi nesmyslně obávané, psy typu bull. Dnes s téměř naprostou jistotou už při první návštěvě zvířete pozná, jaký má charakter a jaké u něj lze očekávat kázeňské problémy.

Žena, pro niž jsou čtyřnožci smyslem života, tvrdí, že pes sám o sobě není bezdůvodně zlý, ale vždy je to způsobeno jeho nevhodnou výchovou a nesprávným zacházením.

Touha pomoci
Výcvikářka se proto před třemi lety zaměřila na problémová zvířata, která kolegové na běžných cvičištích příliš rádi nevidí .
Jiřina Forejtová se to rozhodla změnit.

Pomáhá tak nejen zvířatům, ale i jejich chovatelům. Jen za loňský rok prošlo branami její velkodoberské školy čtyřiačtyřicet problémových svěřenců. Z devadesáti procent byli cvičitelka a chovatelé ve společné převýchově úspěšní, ať už se jednalo o strachové chování nebo agresivitu psa.

„Lidé psy polidštili, ale přitom zapomněli na to, že oni původně žili docela jinak. Pes je smečkové zvíře, a tak je zvyklý jednat. Hledá své místo ve smečce a když mu je člověk neurčí, ujme se vedení sám.

Od lidí se mu často dostává všeho, co potřebuje k životu, ale někdy o to méně správné výchovy. Ti, kteří se rozhodli mít doma psa a třeba i hůře zvladatelného a neporadí se včas s odborníkem, dělají zásadní chyby například už v tom, že ho kárají a chválí v nesprávnou chvíli.

To je počátek problému. Když ale majitel skutečně chce a je důsledný, náprava se podaří,“ popsala výcvikářka.

Zlí psi
Ze zpráv v médiích se často dozvídáme, že zlo způsobují psi bojových plemen, ale zobecnit to prý v žádnémk případě nelze.
Podle odborníků pes jakékoli rasy, se kterým nebylo dobře zacházeno, dokáže být pro své okolí nebezpečným a může to být třeba jen malý kříženec.

„Jsem přesvědčená o tom, že většinu nezvladatelných psů lze převychovat. Tvrdím, že je to vina majitele, když problém u pejska nastal. Pochopitelně je nejlépe začít s výchovou od útlého štěněcího věku. Nikdy ale není pozdě.

Spousta lidí až na cvičišti pochopí, co dělali špatně,“ říká Forejtová. Ve Velké Dobré mohou pejsci dokonce získat i vysvědčení. Za pět měsíců je zvíře schopno naučit se základům, snést se s ostatními, netahat na vodítku, sedat, lehat na povel i skákat přes překážky a respektovat pána za každé situace.