Povyprávět o této jedinečné a oblíbené akce přišli do redakce Kladenského deníku velitel závodu Petr Uzel a členka koordinačního týmu Linda Palasová.

Jak vůbec vznikl takový závod?
Petr: Akci pořádá skautské středisko Junák Libušín. Původně to byla akce pro skautské hlídky, postupem času se otevřela i pro veřejnost. Závod je pro všechny od patnácti let. Je otevřen každému, kdo si chce vyzkoušet, na co má a nemá. Je to jedenáctý ročník.
Linda: Jedná se o outdoorový závod. Je sice pravda, že při některých disciplínách si člověk sáhne hlouběji do svých sil, ale není to nic, co by nebylo zvládnutelné. Závod je postavený tak, aby ho bylo možné absolvovat. Některé hlídky se vrací ještě dříve, než stanovuje limit.

V propozicích je, že trasa je v ideálním případě dlouhá padesát kilometrů.
Petr: Zhruba pětačtyřicet vede nejčastěji po turistických cestách. Pokud jde někde podle GPS, tak může nachodit i pětašedesát.
Linda: Snažíme se, aby trasa nevedla po silnici, ale lesem. Je to pro závodníky nejen příjemnější, ale především bezpečnější.

Takže kdo chce podvádět, se sám ztrestá.
Petr: GPS není zakázaná.
Linda: Závodníci dostanou mapu, podle které se budou orientovat.
Petr: Nějakým způsobem upravenou.

Slyšela jsem o vygumovaných místech v mapě.
Petr: My nic negumujeme (smích).
Linda: Mapa je každý rok je něčím jiná. Vždy je v ní chyták a záleží, jak rychle na něj která hlídka přijde a hlavně jak si s ním poradí.
Petr: Loni byla mapa rozstříhaná a složená do šachovnice, předtím byla zrcadlově otočená.
Linda: Pamatuji si také například vložený pruh mapy z úplně jiného místa.

Také starty prý bývají jedno velké překvapení.
Petr: Předloni byli soutěžící vysazeni za Krušovicemi. Probudili jsme je, dostali deset minut na sbalení věcí, nastoupili do autobusu, zavázali jsme jim oči a už jen čekali, až je vysadíme. Až na místě učení dostali propozice závodu a mapy. Nebo jeli vlakem. To jsme všechny vzbudili asi o hodinu dříve, než byl odjezd. Jeli do Lužné.

Kolik bude na trase stanovišť?
Petr: Je devět stanovišť, z toho osm s rozhodčími, deváté je samoobslužné, tři úkoly jsou na cestu. Plus půltá disciplína v cíli. Závod je na dvanáct a půl hodiny, čili disciplin je také dvanáct a půl.

Jaké jsou typy úkolů? Na myšlení nebo spíše fyzickou kondici?
Petr: Od každého něco. Jsou to disciplíny na šikovnost, sílu, rychlost, logiku. Každý si tam něco najde. 

Jaké je neoblíbenější disciplína?
Linda: Velký úspěch máme s překážkovými dráhami, které domýšlíme do posledního detailu. Oblíbená je také první pomoc se skutečně realisticky namaskovanými figuranty.
Petr: Pak jsou stanoviště, která zajistí sponzoři. Měli jsme například motokáry.

Je čím dál tím větší zájem o účast, nebo je stejný počet závodníků?
Petr: Řekl bych, že je to pořád stejné. Občas počet kolísá, jednou je více, někdy méně.
Linda: Máme i jádro stálých závodníků. Jedna dvojice jde už pojedenácté.

Ta už musí všechno znát.
Linda: Proto nám dává docela dost práce závod pořád inovovat a vymýšlet nové věci a trasy.

Dokdy se mohou zájemci přihlásit?
Petr: Přihlášky jsou do čtvrtka. Stačí si vše najít na našich webových stránkách www.reli.cz. Následně jim na mail přijde seznam věcí a propozice.

Jsou věci, bez kterých nepustíte závodníky na start?
Petr: Funkční mobilní telefon, občanský průkaz, lékárnička.
Linda: Ještě by měli mít reflexní vesty.

Zázemí mají účastníci v základně v Libušíně, kde musí být už od pátečního večera. Co se večer koná?
Petr: Dělají se seznamovací hry po Libušíně. Utvoří se týmy tak, aby nebyli závodníci ve stejných dvojicích, v jakých v sobotu startují. Díky tomu se hlídky seznámí s okolím a hlavně mezi sebou. A bude se jim dobře spát.

Co se pak děje v cíli?
Petr: Závodníci dojdou a vrhnou se na guláš (smích). Spočítáme výsledky. 

Všechno si připravujete sami nebo spolupracujete s nějakou jinou organizací?
Linda: Jednou jsme využili berounský Červený kříž, jehož členové simulovali pád z rozhledny, ale z 99 procent si vše zajišťujeme sami.

Kdy začínáte závod chystat?
Linda: S přípravami začínáme po letním táboře. V září otevíráme nový skautský rok a řešíme propagaci. Navíc v den, kdy opouštíme základnu, musíme nahlásit přesný termín dalších závodů, protože základna je tak oblíbená, že je pak problém sehnat volný termín.

Jak vymýšlíte disciplíny?
Linda: Někdo přemýšlí za pochodu, jiný si sedne a soustředí se.
Petr: Vždy je jeden člověk, který to má vše na starosti a ten si k sobě zvolí tým lidí.
Linda: Každý přispěje tím, co ho zrovna napadne, a pak to prodiskutováváme po mailech, telefonech a na skautských radách. Nejsložitější je udělat každý závod jiný.
Petr: Jinak řečeno, každý ročník je těžší. Vymyslet úkoly, aby se neopakovaly, a hlavně, aby ta pomyslná laťka byla alespoň stejná jako předchozí ročník je s úbytkem sponzorů docela problém.
Linda: Přišli jsme o Středočeský kraj, roky nám z něj dávali sponzorský dar a najednou jsme ty peníze neměli. Tyto finance byly podstatnou částí rozpočtu závodu. Přece jen, pronájem základny, pohonné hmoty, co najezdíme… Je to náročné. Už třetí rok nám to nevyšlo. Asi rozhodli peníze dávat někam jinam.

Můžete nerozhodné lidi pozvat na Relí Monte Libušín?
Petr: Zvu každého, kdo si myslí, že je fyzicky zdatný, aby si to ověřil. Každý by měl zjistit, na co vůbec má. Získá tak zkušenosti do reálného života, protože člověk ví, co je schopen zvládnout a co si může dovolit. Kde je ta hranice, za kterou už nesmí jít.
Linda: Také zde poznají spoustu fajn lidí a překonají sami sebe. Sáhnou si na pomyslné dno a hlavně zažijí skvělý pocit v cíli. I když to nezvládnou celé, je to zážitek.