Přestože trh práce nabízí nepřeberné množství různých profesí a mezi nimi jsou také hojně zastoupeni řemeslníci, skutečně kvalitního, aby člověk pohledal.

Výsledek jejich práce je totiž okamžitě vidět a i laik pozná, že se svého úkolu například zedník nezhostil úplně nejlépe. Oč větší štěstí má jedinec, jenž se rozhodne za nemalý obnos rekonstruovat byt a potká partu chlapů jakou je čtveřice řemeslníků pod vedením Jaroslava Mittelbacha z Malíkovic.

V partě navíc nepadlo jablko daleko od stromu, a to hned několikrát. Dvaačtyřicetiletý Jaroslav podědil svoje zednické řemeslo po otci a stejně tak se mu dnes věnuje i jeho devatenáctiletý syn Pavel.

Partu tvoří i další dvojka zedníků jedenapadesátiletý táta Tomáš Charvát a jeho čtyřiadvacetiletý syn Lukáš. Všichni čtyři jsou navíc ze stejné vesnice. O to větší je pohoda společně pracovat a vyrážet denně do práce.

Řemeslníci se znají delší dobu, ale společně jako firma podnikají od loňského září. A zdá se, že úspěšně, neboť, jak se shodují, zakázek mají na půl roku dopředu.

Starší chlapi ze čtveřice mají za sebou řadu zkušeností a mnoho kvalitně odvedené práce. Oba mladí kluci se od svých tatínků denně učí. Přestože je jejich denní chleba občas pořádnou dřinou, ani jeden by prý povolání neměnil.

Jaroslav

„Vyučil jsem se zedníkem v rakovnickém učilišti, což je sedmnáct roků. Můj otec byl sice také zedníkem, ale řemeslo nevykonával. Jednou jsem byl na prázdninách u strejdy. Tehdy zrovna dělali koupelnu.

Hrozně mě to nadchlo a bylo rozhodnuto, čím budu. Manuální práce mě lákala. Na učení jsem byl línější, tak jsem si vybral dělat rukama. Jsou pochopitelně práce, které mě baví více než ty druhé. Nejvíce mám ale rád právě obklady. Finále, kdy je za člověkem vidět to hezké," říká šéf party Jaroslav Mittelbach.

Řadu let bydlel s rodinou ve Slaném, ale pochází z vesnice. Tam je spokojenější, a tak se na venkov po čase vrátil. Tím, že v Malíkovicích žije další šikovný řemeslník Tomáš Charvát, jehož syn Lukáš se také zhlédnul v tatínkově řemesle, přestože se původně vyučil v oboru kuchař-číšník, vytvořili vloni v září výše zmíněný pracovní tým.

Partu řemeslníků složenou složenou z Jaroslava, Pavla, Tomáše a Lukáše zastihl Deník v jednom kladenském paneláku, kde chlapi prováděli kompletní rekonstrukci.

Čtyřpokoják, který je potřeba rekonstruovat celý, včetně instalací podlah, sádrokartonu a rekonstrukce sociálního zařízení, trvá partičce zhruba tři týdny až měsíc. Muži pracují standardně od osmi hodin třeba do šestnácti. Tak jak je potřeba.

Jaroslav připomněl také svoje podnikatelské začátky i to, že uspět v konkurenci nebylo vždy zrovna lehké, třebaže je člověk dobrý řemeslník.

„Pracoval jsem původně v zemědělském družstvu Žižice, potom šel na vojnu. Ještě po vojně jsem se do družstva vrátil a dělal pro tamní stavební firmu. V roce 1993 jsem se rozhodl, že budu podnikat sám.

Byl jsem mladý, nebál jsem se. Rizika si příliš nepřipouštěl. Když před pár lety nastala ekonomická krize, nechal jsem se na čtyři roky zaměstnat, ale už bych to nechtěl. Vyhovuje mi, jak to je nyní.

Nevýhodou v podnikání je snad jen to, že vám nikdo neproplatí dovolenou a marodní je malá. Problémem jsou také zimní měsíce, kdy je méně práce. Stejně bych ale neměnil," dodává Jaroslav Mittelbach.

Pavel

Podle všeho by se svého řemesla nevzdal ani Jaroslavův syn Pavel, který se do tátova povolání zamiloval už jako malý kluk.

„V tátovi jsem viděl vzor. Měl jsem možnost ho sledovat odmala, jak si v práci počíná. Viděl jsem, že dokáže doma udělat sám hodně věcí a příjemné bylo i to, že jeho práce přináší slušný výdělek.

Na základní škole jsem se hodně rozhodoval, zda půjdu studovat, ale řemeslo nakonec zvítězilo. Vybral jsem si obor zedník v učilišti v Kladně u Hvězdy. To je dobrá škola. Veškerou praxi jsem od druhého ročníku absolvoval u táty. Dost jsem se od něj naučil. Jako jediný z ročníku jsem asi i díky tomu absolvoval vyučení s vyznamenáním," potvrzuje Pavel Mittelbach.

Tomáš

Další, starší dospělák, říká: „V rodině u nás nikdo zedníkem nebyl. K zedničině jsem přišel podobně jako Jarda. Byl jsem kdysi na prázdninách a tam stavěli chlapi garáže.

Tehdy se mi poprvé zalíbilo, že můžu sám něco vytvořit a je za mnou hned práce vidět. Roky jsem působil u kladenského Průmstavu a pak se stejně jako kolega rozhodl jít do privátu. Na rizika, která naše práce přináší, se snažím nemyslet a nepřipouštět si je.

Zkrátka mě baví ta dřina," říká s úsměvem Tomáš Charvát. Jak dodává, chvílemi se pokoušel živit jako řidič, ale nebavilo ho to a raději se vrátil k zednické lžíci.

Lukáš

Lukáš Charvát, Tomášův syn, se původně vyučil jako kuchař-číšník, ale jelikož nesehnal práci v oboru, pomáhal tátovi. „Začalo mě to bavit a už to dělám dva roky. Specializuji se na pomocné zednické práce.

Když to srovnám s předchozí profesí kuchaře, je podle mě zedničina náročnější o to, že při práci musíte daleko více myslet a rozvažovat. Pokaždé děláte na něčem jiném. Je to hodně kreativní," říká Tomáš.

Parta řemeslníků z jedné vesnice se shoduje v tom, že ve čtyřech se to lépe táhne a počet tolika lidí je optimální. V pěti už by prý jeden druhému překáželi.

Chlapi se snaží vždy odvést špičkový výkon. Jsou ovšem zajedno, že řemeslu obecně vždy nejvíce škodí nejen fušéři ale i novodobý trend, kdy se zákazníci naučili pozdě platit.

„Říkají vám, jak jsou spokojení, když ale přijde na platbu, požadují i osmdesátiprocentní slevu a kolikrát z nich peníze taháme měsíce. Někdy je nedostaneme vůbec," stěžuje si Jaroslav. Jejich povolání dále nejvíce ubližují podnikavci, kteří o práci nevědí nic a působí jen jako dohazovači.

„Kšeft sice seženou. ale berou si výrazný podíl. Navíc jednání některých takových lidí s klientem je často nekorektní. Netvrdím, že jsou všichni takoví, ale mnohdy jsou mezi nimi podvodníci. Klient pak má zbytečně zakázku předraženou," vysvětluje Jaroslav a dodává: „Český řemeslník musí být Broukem Pytlíkem, v dobrém slova smyslu, jenž umí zedničinu, ale i instalatéřinu, stejně jako elektrikářské či podlahářské práce.

„Lidé očekávají, že jim vše odvedete perfektně a v rekordním čase. Konkurence je a za nás mluví naše práce. Jak bychom jednou udělali něco špatně, už si nás nikdo neobjedná," uzavírá řemeslník.

Ideální odměnou je následně pro čtveřici po celoroční náročné dřině letní odpočinek u moře.