Napjatá atmosféra kolem Památníku Lidice byla již delší dobu, vše začalo gradovat po červnové reportáži České televize. V ní byla publikována informace zaměstnance Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla - podle jednoho z archivních materiálů matka jednoho z lidických dětí krátce před tragédií v roce 1942 měla nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Prezentované informace se dotkly dcery (přeživší dítě lidické tragédie) jedné z lidických žen a dalších některých přeživších, kteří se rozhodli následně ukončit spolupráci s Památníkem Lidice. Autoři dopisu podali kvůli uvedené reportáži České televize stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta vše odložila s tím, že zdroje použité v reportáži jsou doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání.

Tisková konference 21. ledna v památníku Lidice, kde ředitelka sdělila důvody svojí rezignace. Pracovníci památníku jí vyjádřili veřejnou podporu stejně jako poslední přeživší lidická žena Jaroslava Skleničková.
Ředitelka Památníku Lidice rezignovala. Zaorálek jí vytýká neschopnost empatie

Kvůli trvajícímu sporu ministr kultury Lubomír Zaorálek Martině Lehmannové oznámil, že buď podá rezignaci anebo bude z postu odvolána. „Připadá mi, že toho úkolu založeného na empatii a schopnosti komunikovat s lidmi a vcítit se do toho, co prožili, není schopná," odůvodnil rozhodnutí ministr.

„Paní ředitelka Lehmannová byla donucena ze svého místa odejít, a to za velkého nátlaku ze strany zástupce zřizovatele organizace, ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Odmítla totiž odsoudit a distancovat se od kvalifikované odborné práce a jejího autora, zaměstnance Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla jen proto, že jím zjištěné poznatky nezapadají do černobílé interpretace dějin Lidic. Odmítla to udělat proto, poněvadž by tím popřela základní odborné a vědecké principy,” napsali zaměstnanci Památníku Lidice s tím, že podle nich je dále nepřijatelné, aby se ministr v takovéto situaci nepostavil za svou příspěvkovou organizaci a nehájil její nestrannost, a to zvláště v době emotivních diskuzí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války. „Nechceme mlčet a přihlížet tomu, jak je role vědeckých a paměťových institucí relativizována, jak je historie a věda politizována a jak se pod tlakem určité skupiny lidí vytváří ,Historie na přání’,” zdůraznili zaměstnanci Památníku Lidice.

Poslední z přeživších žen píše ministrovi

S počínáním ministra kultury Lubomíra Zaorálka nesouhlasí ani Jaroslava Skleničková, poslední lidická žena, která onu tragickou událost přežila. V dopise adresovaný ministrovi kultury vysvětluje svůj pohled na vznik rozepří mezi přeživšími lidické tragédie.

Setkání Kladenského deníku s jednadevadesátiletou Jaroslavou Skleničkovou doma v Lidicích.
Jaroslava Skleničková: Lágr mě vychoval!

„Situace se vyostřila vloni v červnu po odvysílání kontroverzní reportáže České televize, která vzbudila nelibost některých pamětníků a vyvolala ostrou kritiku nejen vůči autorům, ale i vůči ředitelce Památníku, která v reportáži také neutrálně vystoupila. Spolupráce skupiny "lidických dětí" s Památníkem zcela ustala. Účastnila jsem se schůzky, kde se paní ředitelka Lehmannová pokoušela situaci zklidnit, a také jsem apelovala na smíření ostatních pamětníků. Zůstala jsem však osamocená. Nevhodně načasovaná reportáž ČT, kterou ředitelka nemohla ovlivnit, posloužila k diskreditaci její osoby i její práce,” napsala Jaroslava Skleničková a v závěru dopisu vyjadřuje přání, aby ministr kultury rezignaci Martiny Lehmannové nepřijal.

Dopis Jaroslavy Skleničkové adresovaný ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi

Vážený pane ministře,
jsem poslední žijící lidická žena. Zažila jsem onu osudnou tragédii, ale také jsem v koncentračním táboře Ravensbrück poznala soudržnost lidických pozůstalých. S lítostí proto vnímám rozkol nás, posledních pamětníků těch událostí. Záleží mi na tom, jak jsou Lidice a historické události kolem nich prezentovány, záleží mi na hledání pravdy. Napsala jsem dvě knihy vzpomínek (první byla přeložena do němčiny a angličtiny), přes svůj věk spolupracuji s Památníkem, kdykoliv jsem požádána, a absolvuji besedy a přednášky. V Lidicích bydlím a dokud ještě žiji, chci ve jménu té historické pravdy pro Lidice pracovat.

Proto mě velmi znepokojila zpráva o rezignaci ředitelky Památníku paní Martiny Lehmannové. Paní ředitelka zřejmě neustála tlak lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), která sdružuje část přeživších lidických dětí a které předsedá paní Bobošíková. Byla zvolená na schůzi, kam jsem já ani další dvě tehdy ještě žijící "poslední ženy" nebyly pozvány. Ze svazu jsme poté na protest proti tomuto způsobu volby vystoupily. Od té doby byl náš (nyní už jen můj) hlas svazem ignorován. Situace se vyostřila vloni v červnu po odvysílání kontroverzní reportáže České televize, která vzbudila nelibost některých pamětníků a vyvolala ostrou kritiku nejen vůči autorům, ale i vůči ředitelce Památníku, která v reportáži také neutrálně vystoupila. Spolupráce skupiny "lidických dětí" s Památníkem zcela ustala. Účastnila jsem se schůzky, kde se paní ředitelka Lehmannová pokoušela situaci zklidnit, a také jsem apelovala na smíření ostatních pamětníků. Zůstala jsem však osamocená. Nevhodně načasovaná reportáž ČT, kterou ředitelka nemohla ovlivnit, posloužila k diskreditaci její osoby i její práce.

Já si však na činnost Památníku nemohu stěžovat. Z mého pohledu funguje dobře, důstojně a se vší zodpovědností. Věřím a doufám, že už minuly časy, kdy byly naše lidické osudy ideologicky vykládány a účelově manipulovány. Proto se také obracím na Vás, pane ministře, abych Vás o tom, co si o tom myslím já, poslední přeživší žena informovala.

Velmi bych si proto přála, abyste rezignaci paní ředitelky nepřijal

S pozdravem
Jaroslava Skleničková

Zdravotnické operační středisko Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.
Častěji než slova poděkování slyší na záchrance sprosťárny