Řidič, ten tvrdý chleba má, se zpívá v jedné písničce. To bylo a platí to i doposud. Tato slova by mohli potvrdit řidiči městské dopravy ČSAD MHD Kladno. Autobusy však neřídí jen muži, ale od minulého roku usedlo za volanty autobusů také pět žen.

Monika Krňanská, subtilní, sympatická blondýnka je jednou z nich. I když vystudovala strojní průmyslovku, vystřídala různá zaměstnání, nakonec prošla pražskou autoškolou a zaujala místo mezi profi řidiči.

„Jako holčina jsem chtěla být princeznou, pak učitelkou. Auta mě něco říkala kolem desátého roku. Ve dvanácti letech jsem poprvé zkusila usednout na polní cestě za volant. A první pocity za volantem autobusu? Byly hrůzostrašné. Autobus je dlouhý až dvanáct a půl metru a široký dva a půl metru. Říkala jsem si – s tím se nikam nevejdu. První trasa byla ulicí, kde byla zaparkovaná auta po obou stranách a to byl děs, ale po pár metrech to bylo dobré,“ svěřila se šoférka Monika Krňanská.

„ Přede mnou nastoupily čtyři řidičky. Chlapi řidiči byli na nás ženské už zvyklí. Vedoucí má s námi trpělivost. Je nad věcí a jestli mám nějaké problémy, jdu za ním, co se týká směn i linek. První zima? Tu jsem si užila s nejstarším autobusem z garáží. Autobusy nechtějí topit a hlavně, klouzalo to,“ doplnila mladá řidička.

Kladno se může rovnat k velkoměstu, co se týká dopravní zácpy. Odpoledne stojí kolony aut u semaforů a tím pádem i autobusy hromadné dopravy.
„Jezdím všechny linky v Kladně. Při neprůjezdnosti ulic vzniká zpoždění a to pak od lidí schytáme,“ dodává zatrpkle Monika.

Vedoucí dopravy Josef Mareš má na starosti dvě stě sedmdesát řidičů, z toho pět žen - Marcelu Poštovou, Hanu Táborskou, Marii Kosťukovou, Moniku Krňanskou a Lenku Soukupovou.

„Chlapi je přijali dobře. Technický základ muže je trošku jiný. Celý systém, co máme zavedený, se musel přizpůsobit tomu, že budou řídit i ženy, včetně sociálního zařízení na konečné. Chlap si může odskočit do lesa. Vždyť za směnu najedou řidiči od sto padesáti do dvou set padesáti kilometrů. Snažíme se, aby se soustředily hlavně na bezpečnost provozu, ne na techniku jízdy. Fyzicky i psychicky je to velice náročná práce. V současné době stále přijímáme nové šoféry,“ řekl Josef Mareš.

A co říká řidička na linku číslo pět? „Pětka je pro mě úplně nejhorší, tam se hodně natočím. Ráda vyjedu z města, třeba do Dřetovic. Mým snem je mít nový autobus s automatickou převodovkou. I když je práce za volantem dřina, nic jiného už bych nedělala,“ dodala Monika Krňanská.

Břetislav Kostka