Co si lidé mají vybavit, když se řekne Slovenské národní povstání?
Domnívám se, že především ze strany Slováků jde nejprůkaznější projev přihlášení se ke společnému státu; jde o nesrovnatelně spontánnější a mohutnější projev, a to na všech frontách, než byla samotná Martinská deklarace v r. 1918. SNP chápu především přípravou jako československou akci, kterou Češi zde žijící, ale též příchozí od léta 1944 vehementně podpořili. Ani rozhodnutí o rozdělení Československa v březnu 1939 neumrtvilo vztahy státotvorných národů v boji proti nacismu.

Na kterých frontách se Češi účastnili SNP?
Účastnili se jak jeho přípravy, tak přímo se zbraní v ruce v době jeho trvání. Mnoho Čechů pracovalo již od r. 1939 v početných tajných demokratických organizacích, ale též v ilegální komunistické straně. Aktivně se zapojili například do činnosti Obrany národa, organizace Zeta, Justice, Flóra, JaR, a to s podporou československé exilové vlády. Ta na přípravě povstání pracovala od roku 1941. Nepochybně povstání na Slovensku mělo protnout hranice do protektorátu, tedy pokračovat na Moravě a dále se šířit do Čech; čehož se však především obával K. H. Frank.

Dá se alespoň odhadnout, kolik lidí se ho účastnilo?
V depeši z 21. 9. 1944 gen. Ján Golian, vojenský velitel SNP, gen. Sergeji Ingrovi, ministru národní obrany do Londýna hlásil „V Banskej Bystrici stavia sa jedna rota Čechov. V priestore Myjava – Brezová je asi 2.000 Čechov bez výzbroje. Noví stále prichádzajú. Spojenie je naviazané. Samostatné české oddiely nemienime stavať. Rozdelia sa medzi pluky. mnoho Čechov bojuje medzi partizánmi. Počet nedá sa zistiť. Medzi utečenými sú štábni i nižší dôstojníci.“ Bohužel, uvedený počet se stal – jak se můžeme přesvědčit v pracích mnohých historiků – neopodstatněným měřítkem účasti Čechů.
Nerada se k početnému stavu – jako měřítku účasti Čechů v SNP – vyjadřuji, protože nemůže nikdy být přesný, a ani nemůže vyjádřit samotnou hodnotu této podpory. Problematice se však nadále ve svém výzkumu podrobně věnuji.

Jak působilo vypuknutí povstání na lidi?
Z aspektu prostých lidí to byl moment vzpruhy: „Tak už je to tady, jdeme pomoci!“
Již bezprostředně po 29. 8. 1944 Češi – muži, ale i ženy – překračovali hranice, vstupovali do partyzánských jednotek, a zvláště po 5. 8. (mobilizaci) do jednotek 1. československé armády na Slovensku, později posilnili stav příchozí 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR, resp. tvořili i pozemní personál 1. čs. leteckého pluku v SSSR. Až do 20. 9. 1944 byly z Čechů organizovány samostatné vojenské oddíly BUK 1 a BUK 2, které se měly dostat na Moravu. Od konce září 1944 organizaci Čechů na Slovensku převzal do své moci příchozí z Moskvy Rudolf Slánský, jenž organizoval partizánské jednotky přednostně z Čechů, které měly za cíl operovat na moravsko-slovenské pomezí a pokračovat v boji dále na území Čech.

Jak jste se dostala k tématu SNP?
Přes deset let jsem pracovala v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici a věnovala jsem se i problematice postavení Čechů ve slovenském státě a jejich účasti ve SNP. Nyní žiji ve východních Čechách společně s manželem, který odtud pochází. Šestým rokem pracuji v Historickém ústavu akademie věd. Téma ani za komunismu nepodléhalo politickému tlaku, i když se pochopitelně zdůrazňovaly jiné stránky tohoto vztahu; a osobním důvodem je manžel. Téma jsem také zpracovala v knize Cesty k sobě, publikované v r. 2009. Impuls k samotné výstavě přišel od Muzea SNP a chápu to jako logický výsledek naší profesní svázanosti.

Můžete stručně charakterizovat výstavu?
Výstava se skládá z 31 panelů, které rekapitulují přípravu i průběh SNP. Popisy ve slovenčině zdůrazňují vztah výstavy k místu povstaleckého dění. Nosnou částí výstavy jsou faktické důkazy o účasti Čechů, a to především v sestavě povstaleckých jednotek v bojích u Žiliny a Strečna, u Čremošného, Telgártu, ale též Zvolena, a později v prostoru Nízkých Tater a moravsko-slovensko pomezí.

Jak dlouho trvala příprava na výstavu?
Sběr materiálu zabral právě čas mého působení v Muzeu SNP v Banské Bystrici. Bylo třeba určit to, co se nacházelo ve sbírkách, ale současně jsem v 80. letech m.s. organizovala samostatný výzkum a sběr materiálů. Výstava je postavena z 80 procent z materiálů nasbíraných při mém účinkování v Muzeu SNP. Prvně byla prezentována v srpnu 2009 v pražském Slovenském kulturním centru. Záměrně však její prezentační forma byla volena tak, aby měla putovní charakter.