Vojenská historie má stále hodně příznivců. Za pevnostmi jsou mnozí z nich ochotni jet napříč republikou. Svědčí o tom naše návštěva v Sazené u Velvar, kde můžete narazit na jeden dochovaný řopík – unikátní opevnění z doby první republiky. Sobotní večer obětovala desítka nadšenců k večerní návštěvě zvláštního objektu.

Tento baráček nemá v Evropě obdoby. Na svou dobu nenápadná obecní váha má parametry: stěny mají hloubku 60 centimetrů, stěna se střílnou osmdesát a metrový strop. Objekt zdobí dva lehké kulomety vzor 26, pušky, pistole, výstroj mužstva, přilby, ventilační souprava, pancéřování, periskopy a palandy. Sazená se může pochlubit další raritou.

Tou je barokní mlýn ze šestnáctého století, uvnitř s vestavěnou pevností. Aleš Crha provozoval pět let muzeum předválečného opevnění v Karlštejně. Po neshodách s majitelem pozemku přesídlil do Sazené, kde po šesti měsících dohadování se zastupiteli o smlouvě mohl konečně začít s rekonstrukcí a po patnácti měsících loni pevnost slavnostně otevřít.

„Mám rád vojenskou historii i když sám mám modrou knížku. Jako kluk jsem netíhl k technice ani vojenství, spíše k rybaření a fotbalu. Do toho mě zatáhla až manželka. Je to dobrá výmluva, za všechno může žena,“ směje se Aleš Crha, průvodce pevnosti a pokračuje.

„Po nástupu Německa k moci v roce 1933 si začalo vedení Československé republiky uvědomovat nebezpečí fyzického útoku. Začaly se budovat objekty lehkého a těžkého opevnění nejen v pohraničí. Na obranu Prahy byla vyprojektovaná linie lehkého opevnění nazvaná Pražská čára. Mezi Mělníkem a Slapy bylo vybudováno 833 objektů, dnes jich stojí třicet sedm. Místní lidé ani nevěděli, že něco takového ve vsi mají.

Objekt byl zazděný a čekal šedesát devět let na znovuotevření. Měli jsme jen plánky a když jsme se sbíječkami probili, vynesli jsme dvaatřicet tun betonu. V začátcích mi pomáhali kolegové z berounského pevnostního muzea Jan Hajchl, Michal Pokorný a zapomenout nesmím na pamětnici Jarmilu Sojkovou,“ dodal průvodce. Sedmaosmdesátiletá čilá stařenka se rozpovídala.

„Manžel byl důstojník. Hodně si pamatuji. V obci bylo šestadvacet vojáků, na váze šest a moje maminka jim vařila. Velel jim štábní kapitán Kotaška a s ním jsem jako patnáctiletá dívka tancovala na honě,“ zavzpomínala pamětnice.

Autor: Břetislav Kostka