Čím se odlišují nové náboženské směry od tradičních církví?
Je u nich mnohem větší propad mezi majoritní společností a jejich příslušníky, respektive věřícími. Nové směry jsou zpravidla mnohem radikálnější než etablovaná náboženství v České republice a hrozí tak mnohem větší radikalizace lidí, kteří do nich patří. Spočívá v tom, že sebe sami považují za vyvolené, spasené a jediné správné, kdežto ti ostatní jsou zlí, špatní, nebudou spaseni a tak dále. Vznikají tak velké konflikty i v mezilidských vztazích daného jedince, který je tlačen před volbu: Buď půjdeš s novou skupinou a budeš spasen, nebo zůstaneš se svými známými a kamarády, kteří jsou ale zplozenci satana.

Na Kladensku vyvíjejí některé nové náboženské skupiny výraznější aktivity?
Lze říci, že určité signály tu jsou, ale ne v nějaké extrémní podobě. Jedná se třeba o známější skupiny, které jsou mnohdy zařazovány ještě mezi sekty, ale i o radikálnější nové směry, jejichž aktivity nejsou tak výrazné.

Jaké skupiny lidí patří mezi nejohroženější, co se propadnutí extrémním náboženstvím týče?
Jedná se o dvě skupiny mající společného jmenovatele, nějakou životní krizi. První jsou lidé v pubertě nebo rané dospělosti, kdy hledají svou novou identitu. Nechtějí být jako máma, táta, učitel a tak dále. Existuje zde proto riziko, že se přimknou k nějaké výjimečnější skupině, a to ne třeba k náboženské, ale ultrapravicové nebo ultralevicové. Nové náboženské směry jim tuto identitu nabízejí tím, že když půjdou s nimi, tak budou někdo. Druhou skupinou jsou lidé v tíživé životní situaci, ať už je to ztráta bližního přirozenou či nepřirozenou cestou, rozchod, ale platí to třeba i pro lidi ve výkonu trestu odnětí svobody. Hledají novou cestu života, tápou. Například znám případ ženy, které zemřela při autonehodě dcera a ona si kladla otázky typu: Proč se to vlastně stalo? Jak je to možné? Ví o tom Bůh? Pak se stalo, že se přimkla k hnutí jakési pseudoreinkarnace.

Co lidem, kteří propadli novým náboženským směrům, hrozí?
Záleží na tom, v jaké skupině jsou. U těch nejrizikovějších hrozí ztráta určité míry svobody, psychická a fyzická manipulace, ale i ekonomické ztráty. Mohou být vmanipulováni k tomu, aby přispívali velkými finančními částkami nebo na skupinu přepsali svůj veškerý majetek. Po několika letech pak mohou procitnout a uvědomí si, že zatímco oni pijí vodu a jedí suchý chleba, guru jejich skupiny jezdí v bavoráku. Pak zjistí, že nemají žádné hmotné statky a nemají se zpravidla ani kam vracet, co se týče mezilidských vztahů. Nové radikální náboženské směry si totiž na člověka dělají nárok jako na celek a snaží se ho odříznout od všech ostatních kontaktů, rodiny, přátel a tak dále. V extrémních případech můžeme hovořit i o takzvané sociální smrti.

Kde mohou rodiče nebo známí člověka, který propadá novým náboženským směrům, vyhledat radu nebo odbornou pomoc?
 Nejprve je dobré si zjistit, o co se vlastně jedná. Ne vždy to musí být rizikový nebo nebezpečný směr. Jsme sice nejvíce ateistickou zemí v EU, ale potřeba věřit je podle mého člověku vrozená. Důležité pak je mu neagresivně podat informace, nevytvářet nátlak, nesnažit se říkat, že vedoucí náboženské skupiny je špatný, protože pak se zpravidla stane pravý opak a dotyčný se ještě více odvrátí. Kolem náboženských skupin existují různé mýty. Dobré je proto vyhledat naši poradnu ve Ctiborově ulici v Kladně, případně se obrátit na Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů sídlící v Praze, s níž úzce spolupracuji a její vedoucí, Zdeněk Vojtíšek, je mým bývalým učitelem.