Habsburská monarchie i její státní aparát se začaly od léta 1918 nezadržitelně hroutit, pro rozklad zásobování surovinami i uhlím byla zastavena i zbrojní výroba v Poldině huti a lidé propouštěni. Zároveň se od úst k ústům nesly tajemné zkazky věštící velkou politickou změnu.

Ta se stala skutečností památného 28. října 1918 vznikem samostatného československého státu. Tento den měl v Kladně svojí bouřlivou předehru už 14. října, kdy se zde zúčastnilo demonstrace za jednodenní generální stávky 45 000 osob – po Plzni nejvíce v celých Čechách.

Kladenské dělníky naplňovala víra, že národní osvobození se stane i základem hlubokých přeměn sociálních.
Zpráva o pádu monarchie se do Kladna sužovaného epidemií španělské chřipky dostala 28. října v odpoledních hodinách. Všechna práce byla zastavena a každý, ozdoben červeno – modro – bílou trikolórou, dával v průvodech ulicemi najevo radost podle své individuální povahy.

Druhého dne se do Kladna na ohromný tábor lidu, kde řečníci zdůrazňovali historickou velikost okamžiku, dostavilo opět 60 000 lidí. Vesničané přivedli dokonce i své zbývající krávy. Naopak dvě setniny rakousko–uherského 2. pěšího pluku, umístěné v Kladně a skládající se z Rumunů, rády opustily město a vracely se domů.

Poměry v nově vzniklém státě se nepodařilo samozřejmě stabilizovat ze dne na den a bylo třeba ještě vybojovat řadu bitev na poli národnostním i sociálním. Na pomoc Maďary obsazenému Slovensku odjely 24. listopadu a 28. prosince 1918 dvě setniny kladenských dobrovolníků, řada z nich zde v těžkých bojích padla.

Naopak Kladnu, vedeném předsedou Národního výboru Ignácem Hajnem (1862–1943), museli 8. ledna 1919 ke zjednání pořádku přispěchat na pomoc vojáci z 21. střeleckého pluku čs. legií ve Francii, když městem zmítaly výtržnosti a rabování obchodů známých keťasů.

Podobná situace se v Kladně opakovala ještě v květnu 1919, kdy dav na kladenském náměstí pod prapory Smrt keťasům, s lebkami a zkříženými hnáty, postavil u kostela šibenici, kde keťasové museli slibovat, že už nebudou předražovat.

Legionáři v Kladně svým pobytem založili dlouhodobou významnou tradici, kterou za první republiky převzala početná jednota Československé obce legionářské v čele se Zdeňkem Foustkou (1873–1948) a další organizace.

Jen z města Kladna pocházelo přes 400 legionářů, z Kročehlav přes 120, z Hnidous a Motyčína přes 80, z Rozdělova přes 40 a podobně.
Než se ovšem i na Kladno postupně dostavilo prvorepublikové období prosperity, známé jako zlatá dvacátá léta, muselo si ještě projít politickým rozkolem v sociální demokracii, kde Antonín Zápotocký (1884–1957) a Alois Muna (1886–1943) oblouznili zradikalizované masy a vybudovali levicovou komunistickou frakci podřízenou rozkazům z Moskvy. Zejména Muna byl zbolševizovaným emisarem, kterého v Kremlu několikrát přijal sám V. I. Lenin (1870–1924).

Střet v Kladně vyvrcholil během prosincové generální stávky v roce 1920, která na Kladensku mnohde začala přerůstat v pokus o levicový puč. Izolovaná akce byla ovšem potlačena československým vojskem a četnictvem a hlavní iniciátoři postaveni před soud. konec

Karel Drvola (*1980)
Vystudoval obor odborná historie ve Filozofické fakultě Slezské univerzity v Opavě, kde nyní pokračuje v doktorandském studiu. Specializuje se především na české dějiny 19. a 20. století a regionální kladenskou historii. Zaměstnán je jako historik – kurátor sbírek Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně, kde se s jeho prací můžete seznámit až do konce srpna na výstavě Pytláci a pytláctví.