Stal se středobodem románu a ve své době býval i středem svého města. Kdo chce vidět nejen díky bestselleru Karin Lednické známý šikmý kostel, musí z historického centra slezské Karviné zamířit do části Karviná-Doly. Právě tam se původně dvacetitisícové sídlo rozkládalo.

Lidé mířící ke kostelu svatého Petra z Alkantary po cestě projíždí jen průmyslovými oblastmi a rekultivovanou krajinou. Míjejí zavřený důl Gabriela, jehož areál se má brzy proměnit v kulturní centrum, a pak i důl ČSA (dříve Jan Karel), zavřený mezi posledními v roce 2021. „Zde pracovali můj tatínek i děda,“ říká pastorační asistentka na karvinské faře a také předsedkyně spolku Stará Karviná  Tereza Ondruszová.

Za chvíli ukazuje na dlouhý pás náletových břízek. „Tady stávala ulice plná obchodů, mimo jiné i Baťa. Sem se chodilo nakupovat ze širokého okolí,“ popisuje. Auto s návštěvníky brzy zastavuje u slavné stavy z roku 1736. Je všední den krátce po poledni, přesto sem někdo neustále přijíždí.

V roce 2008 zpřístupnili kostel veřejnosti na letní měsíce. Tehdy sem ročně dorazilo kolem tří tisíc lidí. Po vydání prvního dílu románu Šikmý kostel v roce 2020 jich přijelo třikrát tolik, ačkoliv zuřila epidemie covidu. Loni se účastnilo oficiální prohlídky kostela patnáct tisíc návštěvníků.

„Proudí jich sem ale desítky tisíc. Vždy, když jedu kolem kostela, vidím tu auta a lidi,“ líčí Ondruszová, jež dělá v tomto svatostánku průvodkyni. Všímá si, že pozapomenuté místo oživuje literární turistika.

Jak dříve vypadalo okolí Šikmého kostela na Karvinsku? | Video: Deník/Zuzana Hronová

Pod kostelem vytěžili 27 slojí, objekt se postupně propadl o čtyřicet metrů a naklonil o více jak šest stupňů. I když ho novodobými úpravami trochu narovnali na zhruba pět stupňů, stále je to více než v případě známé věže v italské Pise. Několikrát mu hrozilo zřícení či demolice, kvůli větší stabilitě mu snížili věž. „Náš kostel je jediným svědkem vzestupu i pádu původní Karviné. Stál tu, než se začalo těžit uhlí, a stojí dodnes, kdy se již téměř netěží,“ říká průvodkyně.

Občas se tu chvěje půda 

Před kostel přichází Vladimír Valent, místopředseda spolku Stará Karviná a pamětník, jenž v dětství bydlel ve zdejších hornických koloniích. „Dělám si z toho srandu, že jsem bydlel v Novém Jorku, v Mexiku a teď bydlím v Ráju,“ vyjmenovává s úsměvem názvy dvou kolonií a jedné současné karvinské čtvrti.

Jeho rodiče zde žili ve fiňoku, tedy finském dřevěném domku, až do roku 2012. „V Mexiku bychom ještě našli ulice, jen bez domků a zarostlé. V Novém Jorku udělali pole a dali na něj kukuřici,“ popisuje Valent.

Rozhlíží se kolem. „Tady stávala škola. Pak byl chodníček a další škola, obytné domy, pošta, spořitelna, naproti radnice. O kousek dál jeden z Larischových zámků Solca, pivovar, lihovar. Tamhle vzadu na cestě jezdívala tramvaj z Karviné do Ostravy,“ ukazuje. Trať dnes připomínají jen zbytky aleje. U kostela pak lidé vidí rozsáhlou vodní plochu. Jde o spodní vodu, jež zatopila cestu lemovanou domy a také zahradnictví.

V roce 1995 prošel kostel sv. Petra z Alkantary rozsáhlou rekonstrukcí, vyztužením zdiva a základů. „I když už těžba skončila, v Karviné se ještě občas chvěje půda. Kamenné zdivo ale stále drží,“ líčí Ondruszová a uznale poplácává kameny stavby.

O kousek dál postavil v roce 1897 Larischův rod mnohem větší a honosnější kostel svatého Jindřicha, jenž pojal až čtyři tisíce lidí. Pod půlkou zděného objektu se těžilo uhlí, tato část proto poklesla. Po pouhých šedesáti letech existence se proto roztrhl a spadl. Dnes z něho zbyl jen půdorys v trávě, který na rozdíl od svého okolí nezarostl křovím a břízkami. Šikmý kostel zachránilo, že pod ním dolovali uhlí v celé jeho délce a hlouběji.

V 80. letech 20. století lidé v lokalitě Karviná-Doly běžně bydleli, dokonce si na finských domcích dělaly nové střechy, rozvody vody i elektřiny. Ještě před pár lety tu zůstávali poslední vytrvalci a neodešli, ani když už město lokalitu odpojilo od proudu a část i od kanalizace. Chtěli dožít tam, kde si už zvykli.

Dochovalo se jen několik zdí… 

Loni se pak zboural poslední fiňok. Dochovalo se jen několik obvodových zdí či zasypané sklepy. A také zarostlý evangelický hřbitov s rozbitou kaplí. „Někdy šlo o domky v dobrém stavu. Škoda, že nebyla větší vůle aspoň pár budov zachovat,“ lituje Valent. Líčí, jak členové spolku alespoň proklestili hřbitov, aby příbuzní našli hroby svých předků. Potomkům obyvatel zaniklé Karviné pomáhá najít, kde stával jejich domek. Občas objeví část sklepa, zablácenou hornickou přilbu nebo rozbitou hračku.

Šikmý kostel a jeho okolí:

Fotogalerie: Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech a jeho okolí

Spolek Stará Karviná rozmístil na významných místech původního města čtyřicítku cedulí, informujících v češtině i polštině, jaké objekty se tu nacházely. Také spolupracuje s lidmi z programu POHO 2030, jenž má transformovat zdejší pohornickou krajinu. Členové plánují, jak by se daly důležité lokality někdejšího města zachovat a přiblížit návštěvníkům.

„Tohle místo má velký potenciál a stále si v sobě původní Karvinou pamatuje,“ říká Ondruszová, když se rozhlíží po rozsáhlé planině. Ční nad ní šikmý kostel a těžební věž Gabriely. O moc víc toho z původní Karviné nezbylo.