Mladý muž, jenž pochází z Údlic na Chomutovsku, se roky živil jako řidič kamionu, měl přítelkyni, bydlení a vyhlídky na normální život. Dnes je všechno pryč. Při jedné pracovní cestě do Holandska náhle onemocněl těžkým zápalem plic. Když se po dvou týdnech probudil z umělého spánku, napojený na hadičky, zněl verdikt více než drsně. Byla mu odebrána část plic a selhaly mu ledviny. Posléze v důsledku cukrovky, se kterou se léčí osm let, nastaly navíc problémy s proleženinami. Patrně přijde i o nohu a nemá aktuálně ani žádný domov. V nemocnici ale nemůže zůstat navěky. Dokážeme Járovi společně pomoci?

Po nějaké době vše vypadalo, že je na dobré cestě a bývalý kamioňák se začal po náročných rehabilitacích opět stavět na vlastní nohy za pomoci berlí. Bohužel, udeřila těžká bakteriální infekce, která mu zasáhla pravé chodidlo. Aktuálně muži hrozí amputace části nohy. Mimo to musí být Jaroslav třikrát týdně dialyzován, vždy po šesti hodinách.

Na největších mostech na novém úseku dálnice D7 u Chlumčan probíhají v pondělí 4. a úterý 5. prosince zátěžové zkoušky.
Video, foto: Těžké nákladní vozy prověřují nové mosty na D7 u Chlumčan

Jelikož neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, Jára se z nemocnice navíc nemá kam vrátit. „Moji oba rodiče už nežijí, nemám ani sourozence. Po rodičích jsem nic nezdědil a aktuálně jsem hlášený na obecním úřadě v Údlicích. Dluhy nemám. Měl jsem dokonce i vztah a bydlel u přítelkyně v Kralupech, ale když jsem onemocněl, tak to bohužel mezi námi skončilo,“ potvrzuje Jaroslav.

Bývalý kamioňák Jaroslav Svoboda (36) přišel kvůli nemoci o všechno. Zdravotnice Jana Šašková mu pomáhá překonávat nejtěžší chvíle života.Bývalý kamioňák Jaroslav Svoboda (36) přišel kvůli nemoci o všechno. Zdravotnice Jana Šašková mu pomáhá překonávat nejtěžší chvíle života.Zdroj: Deník/Kateřina Nič HusárováJak potvrzuje ošetřovatelka Jana Šašková ze slánské LDN, která se snaží vynaložit už od května veškerou energii na to, aby Járovi pomohla s návratem do normálního života, celý proces je zdlouhavý a s nejistým koncem. „Jára je strašně hodný člověk, rád by se vrátil do práce, ale bez nohy to autem skutečně nepůjde. Aktuálně mu budou lékaři na chirurgii odebírat kus tkáně ale zda se končetinu podaří zachránit, není jisté. V květnu požádal o invalidní důchod, ale žádost mu byla zamítnuta. To se ještě něvědělo, zda bude dialyzován na stálo. Nyní už to víme. Pomohla jsem mu proto v září znovu s vyřízením a čekáme,“ popisuje ošetřovatelka.

Největším úskalím je podle jejích slov zejména to, že veškeré zdravotní obtíže, kterými pacient trpí, vyžadují zvýšenou hygienickou péči. „Pokud by šel Jára třeba někam na ubytovnu, není jistota, že se tam podaří dodržet potřebné hygienické standardy. Dokud se mu nezhojí i sebemenší zánět v těle, není možné ho ani zařadit do registru žádostí o novou ledvinu. Pokud by neodešel z nemocnice do nějakého solidního zařízení, z ulice by návrat do normálního života byl asi téměř nemožný,“ dodala.

Mariana je téměř plnoletá dívka, která měla být tanečnicí. Místo toho ji spinální svalová atrofie upoutala na invalidní vozík
Kvůli rýmě si Marianka už nezatančí. Statečná bojovnice skončila v umělém spánku

Jára je bojovník s laskavým srdcem, nechce to vzdát, ale jak sám říká: „Momentálně si pokládám otázku, co dál? V nemocnici nemohu zůstat napořád. Proto se obracím na dobré lidi s velikou prosbou a nadějí o pomoc. Prostřednictvím sbírky Donio bych se chtěl vrátit do běžného života, jaký jsem žil před tímto onemocněním. Nemám ale žádné finanční prostředky, abych se mohl postavit na vlastní nohy a zvládnout sám náročný start. Budu muset začít od nuly. Nemám žádné blízké lidi, ani rodinu kolem sebe, která by mi v této těžké situaci pomohla. Peníze ze sbírky bych použil na bydlení, abych si mohl začít hledat práci a mohl se zařadit do registru o dárcovství ledviny,“ uzavírá svůj příběh šestatřicetiletý Jaroslav.