„Před rokem se mi obrátil život vzhůru nohama a já musela začít bojovat s nemocí. Začalo to tím že jsem se častěji zadýchávala a viděla rozmazané a po těle se objevovala drobná červená ložiska, tzv. petechie. Odjela jsem proto ke svému doktorovi Burešovi do Zlonic, kde mi udělali na odběry krve. Lékař mi posléze řekl, že mám katastrofální výsledky a musím hned jet do nemocnice. Tam po dlouhém a únavném vyšetřování a čekání zjistili, že trpím akutní lymfoblastickou leukémií. A tak mi začal boj o život," vzpomíná Anička.

Tento typ leukémie se označuje také zkratkou ALL. Jde o velmi vážné onemocnění krvetvorby, které je podmíněné nekontrolovatelným dělením nezralých buněk, jinak označované jako lymfoblasty.

Jak Potvrzuje Anička, boj s nemocí začal vloni v listopadu, přičemž léčbu ukončila letos v červnu. Dokonce zná i svého zachránce, který věnoval svoji kostní dřeň. Je jím čtyřicátník David, který je hasičem. Po úspěšné transplantaci už mohla odejít do domácího ošetřování. To zda tělo nemoc už definitivně překonalo, se ukáže nejdříve za rok a následně až i v dalších letech. Jelikož se o dceru celodenně stará maminka, přičemž tatínek onemocněl před půldruhým rokem vážnými břišními problémy a má za sebou také operace, má rodina omezený příjem peněz. Anička si proto dodala kuráž a sama požádala o pomoc dobrovolníky prostřednictvím sbírky Donio.

"Zpočátku jsem nebyla nadšená z toho, že Anička sbírku založila. Nechtěla jsem si připadat, jakože o něco žadoníme, když celý život oba s manželem pracujeme a vždy jsme si dokázali poradit. Nyní jsme ale skutečně v těžké situaci, navíc bydlíme v nájemním bytě, tak jsem nakonec ráda, že se najdou dobří lidé, kteří jsou ochotni Aničku podpořit," dodává maminka Naděžda.

Peníze, které už v těchto dnech na konto lidé posílají budou využity na cenově nákladné léky, přípravky na léčbu, na oblečení a obuv a také na dopravu do nemocnice. Dále na rodinné výdaje jako je nájemné, elektřina, plyn.

Přesto se rodina už nejvíce těší na to, až bude všechno zase jako dřív a všichni budou moci opět chodit do práce. "Navštěvovala jsem integrovanou školu ve Slaném a následně začala pracovat v gastroprovozu. Pokud se nemoc už nevrátí, ráda bych se k této profesi jednou vrátila," uzavírá Anička. To, zda má vyhráno, bude ale zřejmé nejdříve za několik let.