Po náročném několikahodinovém snímání byly oba historické exponáty ještě týž den převezeny do restaurátorské dílny Michala Votruby. Na věž by se zvony mohly podle ředitele Vlastivědného muzea Slaný Jana Čečrdleho vrátit už příští rok zjara a znovu se rozeznít po královském městě.
„Oba zvony mají reliéfní výzdobu. Ten větší váží 74 kilogramů a má téměř půlmetrový průměr. Po horním okraji vede pás se stylizovaným rostlinným ornamentem a nápisová páska sevřená linkami. Reliéfní písmena uvádějí autora s datací. Na čelní straně je reliéfně zobrazena Madona s dítětem na pravé ruce, v levé drží květinu. Menší zvon váží 36 kilogramů a má necelých 38 centimetrů v průměru. Kromě pásu s ornamentem a nápisem s datací je zvlášť pozoruhodný reliéf na čelní straně zobrazující paprsky oslňujícího klečícího světce před stromem s Nejsvětější Trojicí,“ popsala dvojici zvonů vedoucí Odboru kultury a Památkové péče Městského úřadu ve Slaném Markéta Škrancová.
Oba zvony, které jsou v kapli zavěšeny na dubových hlavách s takzvanými beraními rohy, jsou opatřeny pákou, kterou se rozhoupávají. Jsou kovovým odlitkem ze zvonoviny, což je bronz o vysokém podílu cínu. „Z hlediska zvukového se jedná o zajímavý soubor, kdy větší zvon se ozývá výše než zvon menší,“ dodala Škrancová.
Na zvony nad piaristickou kaplí až do roku 2014 zvonil významný český archeolog a čestný občan města Václav Moucha, který krátce před svou smrtí ještě stačil „zaučit“ technice zvonění ředitele muzea Jana Čečrdleho. Ten následně navrhl a zajistil kontrolu technického stavu zvonů. Vzhledem k původnímu školnímu charakteru budovy (sídlila zde církevní škola a později gymnázium) bylo zvykem zvonit vždy na začátek a konec školního roku a při různých zvláštních příležitostech, například při předávání maturitních vysvědčení. Na tuto dávnou tradici by ředitel Čečrdle rád navázal.
