Akademická sochařka a medailérka strávila více než dvacet let svého života prací na výjimečném monumentálním sochařském díle. Jeho odhalení se už nedožila, zemřela den před sametovou revolucí v roce 1989. Jak připomněl v den stého výročí narození Marie Uchytilové ředitel Památníku Lidice, vojenský historik Eduard Stehlík, myšlenkou na pomník nevinným obětem válek, 13ti miliónům dětí, které zahynuly v letech 1939-1945, se Marie Uchytilová začala zabývat již krátce poté, co válečné běsnění skončilo.

„Nechtěla však vytvořit památník, který by pouze vzbuzoval soucit. Uvažovala o díle, jež by zapůsobilo tak, aby na něj ten, kdo ho uvidí, nikdy nezapomněl. V listopadu 1969 se rozhodla ztvárnit jako symbol všech nevinných dětských obětí jeden konkrétní zločin z tisíců, zločin na lidických dětech,“ zdůraznil Stehlík a dodal: „Úkol, který tím na sebe vzala, byl takřka nadlidský. Vytvořit dvaaosmdesát dětských soch v nadživotní velikosti jí trvalo dvě desetiletí naplněná dennodenní prací. Rok za rokem, bez oddechu, tisíce a tisíce hodin, často i bez spánku a jídla. Ateliér Marie Uchytilové navštívily za oněch dvacet let tisíce lidí z celého světa. Spontánně se začaly sbírat finanční prostředky na realizaci Památníku, který již v době svého zrodu oslovoval každého, kdo ho spatřil. Přesto závist a nepochopení realizaci pomníku neustále odsouvaly.“

close Životu a dílu Marie Uchytilové je v Památníku Lidice věnována výstava Slzy všech lidí jsou stejné. info Zdroj: se souhlasem Československé obce legionářské Kladno zoom_in Životu a dílu Marie Uchytilové je v Památníku Lidice věnována výstava Slzy všech lidí jsou stejné.

V březnu 1989 autorka dílo v sádře dokončila, avšak z vybraných finančních darů nikdy nic nedostala. První tři sochy proto odlila do bronzu ze svých vlastních úspor. Zdrcena nespravedlností, lhostejností a nezájmem hovořila tehdy o tom, že jsou lidické děti vražděny podruhé, ale tentokrát doma. Bohužel právě tehdy 16. listopadu 1989 nečekaně umírá na srdeční selhání.

„Několik následujících let to vypadalo, že veškeré nezměrné úsilí Marie Uchytilové bylo vynaloženo zbytečně. Nakonec se však díky nasazení rodiny i mnoha přátel podařilo Památník odlít a v Lidicích instalovat. Od té doby hovoří dětské sochy ke kolemjdoucím všemi jazyky světa. Přesně tak, jak si to jeho autorka přála,“ uzavírá ředitel památníku.

Pieta za lidické matky

V roce 2000 bylo v Lidicích odhaleno posledních sedm dětských postav. Naplnila se však její slova, která pronesla na jaře 1989: „Vracím ve jménu míru 82 dětí národa na jejich rodnou pláň jako varující symbol milionu zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva.“

Na počest této výjimečné ženy a výročí jejího 100. narození byla, kromě Lidic, zhotovena výstava s výstižným názvem Slzy všech lidí jsou stejné i ve východních Čechách. „Vernisáž se konala 9. ledna v sále Sezemického domu v Sezemicích u Pardubic nedaleko Ležáků za účasti její dcery Sylvie Klánové a účastníků pietní vzpomínky při 15. setkání Silver A v paměti tří generací. Marie Uchytilová říkávala, že bytostně nenávidí válku. Velmi by ji trápilo, že i v této době probíhají válečné konflikty, opět umírají děti a to na Ukrajině, v Izraeli a dalších místech,“ doplnila Eva Armeanová, předsedkyně Československé obce legionářské Kladno.

Pro žáky základních a středních škol nabízí též Památník Lidice vzdělávací program Živé sochy Marie Uchytilové a až do 1. května mohou zájemci ve výstavní síni In Memoriam navštívit výstavu zabývající se jejím životem a dílem. Výstava je volně přístupná vždy v otevírací době památníku.

close Životu a dílu Marie Uchytilové je v Památníku Lidice věnována výstava Slzy všech lidí jsou stejné. info Zdroj: se souhlasem Československé obce legionářské Kladno zoom_in Životu a dílu Marie Uchytilové je v Památníku Lidice věnována výstava Slzy všech lidí jsou stejné. Marie Uchytilová se narodila 17. ledna 1924. Dětství a studentská léta prožila v Plzni, kde studovala sochařství u profesora Otakara Waltera. V letech 1945 - 1950 pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela, věnovala se oboru medailersko – sochařskému. V letech 1950 – 1969 působila sama již jako profesorka sochařství na odborné výtvarné škole v Praze.

Vytvořila velké množství různých plastik, portrétů a medailí. Její jednokorunová mince ženy sázející lipovou ratolest byla naším nejdéle obíhajícím platidlem a to od roku 1957 až do roku 1992. V roce 1982 vytvořila sochu Lidické matky. Tato působivá plastika je umístěna u budovy kladenského gymnázia, kde naposledy mohly lidické matky obejmout své děti, než jim byly násilně odebrány.