V Sokole začínala cvičit coby dítko předškolního věku na začátku třicátých let minulého století. Jako žákyně se zúčastnila již památného všesokolského sletu v roce 1938, který vyzněl především jako mohutné odhodlání bránit naši vlast proti německému fašismu.

,,Bylo mi tenkrát pouhých dvanáct let a tuto atmosféru jsem jako dítě ještě nedokázala naplno vnímat a prožívat. Teprve později se mi postupně vše vybavilo,“ vzpomíná Věra Šašková.

Za nacistické okupace byl Sokol násilně rozpuštěn a současná náčelnice tak nuceně v organizaci přeskočila svá dorostenecká léta. Hned po osvobození v roce 1945 se do Sokola vrátila, ale to už jako dospělá členka, která v té době byla též výbornou gymnastkou.

,,Po osvobození jsem absolvovala sokolský cvičitelský kurs v Dobříši a kromě toho ještě za okupace jsem získala i kvalifikaci rytmické gymnastky u přední baletky Národního divadla Majerové. V pětačtyřicátém roce nastala byť pouze dočasná doba svobody -plná optimismu a všichni jsme se velmi těšili a usilovně chystali na všesokolský slet v roce 1948. Se sestrami Karpíškovou a Hrabětovou jsme na něj připravovaly kladenské dorostenky,“ říká náčelnice.

Slet se však konal až krátce po únoru 1948 a byl na celá desetiletí posledním. Přišla doba výrazných společenských a politických změn, které se zásadním způsobem promítly nejen do celé sokolské organizace, ale i do osobního života Věry Šaškové.

Hned v září osmačtyřicátého roku byla novým poúnorovým vedením Sokola vyloučena stejně jako množství jiných podobně smýšlejících členů. Organizace navíc brzy nato ve své původní podobě zanikla. V následujícím dvacetiletém období se současná náčelnice v tělovýchově nijak neangažovala, ale přesto alespoň v lásce ke sportu a pohybu všemožně podporovala své tři děti. Pokusy o obnovení Sokola se sice uskutečnily kolem osmašedesátého roku, ale nakonec nebyly zcela uskutečněny.

,,Asi dvakrát jsem tenkrát jela do Prahy na různé přípravné akce a jednání, ale k tomu nakonec nedošlo.“ připomíná Šašková události Pražského jara.
Sokol si na svou obnovu musel počkat přes dalších dlouhých dvacet let.

Věra Šašková se hned v lednu roku 1990 zúčastnila památné schůzek obnovení sokolské organizace. Na ní byla zvolena náčelnicí Jednoty Kladno a nedlouho poté, kdy byla jako jedna z prvních vzkříšena dřívější župa Budečská, stala se i její náčelnicí. Tuto župní funkci zastává jen s krátkým přerušením dodnes, tedy téměř dvacet let.

Současný Sokol lze však jen těžko srovnávat se stejnou organizací z první poloviny minulého století. Věra Šašková k tomu říká: ,,Když se pokusím o srovnání tehdejšího Sokola a stejné organizace dnes, tak mi rozhodně chybí někdejší nadšení pro sokolskou myšlenku, stejně tak kázeň a dodržování pravidel jimiž se Sokol odjakživa řídil. Téměř úplně schází vzdělavatelská práce. Samozřejmě je třeba připustit fakt, že se sokolská organizace modernizuje i dále vyvíjí, ale mělo by být nutností i povinností všech členů zachovat původní tradice a myšlenky, zejména proto, že Sokol se třeba jen svou již téměř stopadesátiletou tradicí výrazně liší od jiných sportovních a tělovýchovných organizací.“

Autor: Luboš Hora