Dlouhodobé svazky manželské jsme si zvykli nazývat zlatými, diamantovými, kamennými a tak dále.. Partneři v nich musí milovat, věřit, nebát se obětí. Jeden takový svazek, i když ne manželský, vznikl před více než osmdesáti lety a vydržel dosud.

V roce 1931 otevřela poprvé dveře kladenské sokolovny tehdy pětiletá dívčina Věra a její spojení se sokolským hnutím trvá dodnes.

Jak už to v životě chodí, provázely tento svazek vzestupy i pády. Ještě před druhou světovou válkou cvičila Věra, dnešním příjmením Šašková, v roce 1938 skladbu žákyň na X. Všesokolském sletu. Pak následoval první pád – nacistický režim činnost řady spolků včetně Sokola zakázal.

Věra se však svého oblíbeného cvičení nevzdala a v letech 1940 – 1943 absolvovala taneční a choreografickou školu u tanečnice Národního divadla Miluše Majerové.

Po válce a obnově Sokola se opět mohla naplno věnovat své zálibě. Absolvovala cvičitelskou školu České obce sokolské a vedla nácvik skladby dorostenek na XI. Všesokolský slet v roce 1948.

Přišel ale druhý životní podraz, tentokrát ze strany nově vládnoucí komunistické garnitury. Aktivně bojovala za obnovu Sokola i v dramatickém roce 1968, na možnost navázat na předchozí činnost si však musela počkat ještě více než dvacet let.

Ani v důchodovém věku se nevzdala svých ideálů o kultuře těla i ducha a v roce 1990 stála u obnovy Sokola Kladno. Po právu byla zvolena náčelnicí jednoty, spolu s ostatními se jí podařilo vybudovat fundovaný cvičitelský sbor a dostat Tyršovy myšlenky o potřebnosti cvičení pro zdravý tělesný i duševní rozvoj do povědomí kladenské veřejnosti bez rozdílu věku. „Cvičitel musí umět zapálit, aby ostatní mohli hořet,“ říká s oblibou Věra Šašková a dodnes se tímto svým životním cvičitelským krédem řídí.

Časem kývla na nabídku stát se náčelnicí Župy Budečské, možnost pracovat na obdobné pozici v rámci celé České obce sokolské ovšem vzhledem k přetrvávajícím zdravotním problémům byla nucena odmítnout. Přesto pomáhala tvořit řadu skladeb po stránce obsahové i choreografické. Úspěšných. Ví totiž, jak důležitý je pro celek každý jednotlivec, zejména pak cvičitel.

„Každý neúspěch je vinou cvičitele, každý úspěch jeho zásluhou.“ Lásce ke cvičení, jeho vedení a organizaci se lze od ní stále mnohé naučit, stejně jako přístupu k lidem i životu.

Právě proto se u příležitosti XVI. Všesokolského sletu dočká i významného ocenění – za své celoživotní zásluhy o rozvoj Sokola jí Česká obec sokolská udělí jako druhé cvičitelce v historii Zlatou medaili ČOS. K narozeninám i významnému ocenění lze jen poblahopřát.

AUTOR: Martin Modr