Soubor dvou soch je dílem kladenského akademického sochaře Zdeňka Maniny, který zakázku pro město v hodnotě 1, 1 milionu korun získal ve veřejné soutěži.

Ačkoli by mělo jít o unikátní dílo, není tak docela originálem. Motýlkáře má totiž na své zahradě už dvanáct let bývalý kladenský závodní plavec Martin Homer. Za sochu tehdy podle svých slov zaplatil sochaři 330 tisíc korun s tím, že originál vyhotovený podle jeho vlastního návrhu, bude na světě jediný.

Když se stejná socha plavce objevila před plaveckým bazénem, bylo to pro Homera nepříjemným zjištěním. „Podle mě je Manina podvodník, který mě zkrátka podrazil,“ řekl Deníku Martin Homer. Autorská práva však nevlastní, a tak je podle zákona vše v pořádku.

Někdejší spolužáci se rozkmotřili

„Se Zdeňkem Maninou jsme spolužáci z gymnázia a vždycky jsme byli i kamarádi. Dokonce jsem mu v minulosti pomáhal i s nějakými výstavami. Když jsem se dozvěděl, že moji sochu motýlkáře vyrobil i pro město a nechal si za ni podruhé zaplatit, nepříjemně mě to překvapilo. Považuji to přinejmenším za nemorální, protože jsem předpokládal, že jsem si koupil originál, který budu mít jen já,“ uvedl Homer.

Byť se Homerovi jeví postup sochaře jako nesprávný, Manina ve skutečnosti vytvořením druhé sochy motýlkáře autorská práva neporušil. Skulptura identická s tou v Homerově zahradě je navíc nyní součástí souboru dvojice soch, jenž je zcela novým originálním dílem.

„Když jsem tehdy sochu pro Martina Homera vyráběl, nabízel jsem mu i odkoupení vzoru, aby měl exkluzivitu. Za vzor by zaplatil zhruba polovinu hodnoty finálního díla. O to ale nestál, takže jsem si vzor ponechal. Podle v té době platného autorského zákona bych z něj mohl vytvořit dalších pět identických odlitků a podle současného autorského zákona dokonce i více. Než jsem druhou sochu začal vyrábět pro Kladno, konzultoval jsem vše s právníky a odborníky z Ochranné organizace autorské. Z mé strany je tedy vše v pořádku,“ hájí se sochař Manina.

S právníky záležitost konzultovat i Homer. „Je mi jasné, že autorská práva nevlastním, takže sochaři nemohu zabránit ve výrobě stejné figury. To jsem ovšem tehdy netušil. Když jsme se se Zdeňkem Maninou domlouvali, bylo vše na základě kamarádství, nic jsme spolu nesepisovali a já nevěděl, že to takhle dopadne. To, že by byla řeč o nějaké exkluzivitě, si nepamatuji. Jediné, o čem jsme se tehdy bavili, bylo, že modely plavce může používat například pro účely výstav. To mi nevadilo. Prostě mě to lidsky mrzí a navíc se domnívám, že mi mohl dát předem vědět, že stejnou sochu hodlá vyrábět i do veřejného prostoru,“ dodal Homer.

Také Kladno bez autorských práv

Ať už je spor dvou bývalých kamarádů a spolužáků jakkoli palčivý, autorský zákon hovoří jasně.

„Je to velmi nepříjemné, dokonce jsem Martinovi vysvětloval, že jsem druhou sochu předělával a přidával více hmoty, ta u plaveckého bazénu má například přes hrudník o deset centimetrů více. A tím, že je součástí souboru, je to už jiné dílo. Nicméně s mou argumentací není spokojený a je naštvaný. Dokonce jsem mu následně z přátelství nabídl, že mu vytvořím jinou formu zdarma a že by si dal za své peníze odlít novou sochu, aby měl na zahradě jinou, ale do toho jít nechce,“ poznamenal Manina.

Město Kladno podle mluvčího radnice Víta Herala do osobního sporu Maniny a Homera vstupovat nebude. Ani Kladno si přitom autorská práva na sousoší od sochaře neodkoupilo. Motýlkář a skokan do vody se tak v budoucnu mohou objevit i jinde.