Stěží se najde druhý kantor, který by tolikrát dobrovolně vyměnil náročnou práci na chmelnicích a česačkách za volno o prázdninách a ještě si pokaždé i mimo školu vzal na zodpovědnost partu studentů. „Zastihla jste mě při vyučování, ale zajeďte si na chmelnici, tam potkáte mých pokračovatelů hned několik,“ říká se smíchem energický profesor, který má do kmetského věku opravdu velmi daleko.

Mladí lidé, které učitel matematiky a fyziky už před lety chmelem doslova infikoval, pracují česačkách skutečně i v těchto dnech. Přestože už brány gymnázia dávno opustili. Jednou z nich je například budoucí právnička Alena Studničková ze Stradonic. „Na chmelu jsem poosmé. Začali jsme sem jezdit s profesorem Kulichem a protože je tu výborná parta lidí a je to zkrátka jiné prostředí než ve škole a v kanceláři, ráda se sem vracím,“ potvrzuje Alena.

Její nadšení sdílí i další Kulichův odchovanec, Dominik Hůla ze Slaného. „Na brigádě jsem devátým rokem. Je to zvyk, něco tu zažijeme, máme tady známé. Je to o práci i o radosti. Člověk vypne a přijde na jiné myšlenky. Určitě jsem rád, že nás sem náš učitel přivedl,“ potvrzuje vystudovaný informační technik.

Další gymnazistkou, která pomáhá při sklizni zeleného zlata, je druhačka Káťa Lebedinská původem z Ukrajiny. Středoškoláků ale na chmelnicích potkáte v těchto dnech poskrovnu, výuka nepočká. Výjimku tvoří už jen místní Zdeněk Růžička a Petra Švábová z Kmětiněvsi, žáci slánské integrované školy.

Jak potvrzuje majitel chmelnic na Zlonicku Karel Bratschetl, letošní sklizeň v této oblasti začala teprve 27. srpna. „Chmel nebyl uzavřený a nedohlávkoval. Museli jsme termín sklizně posunout co nejdál. I tak je to katastrofa. Hlávky jsou nebývale maličké. To jsem ještě nezažil! Výnos bude špatný,“ potvrzuje chmelař, jenž v oboru podniká o roku 1992.

První problémy nastaly už z jara, když v čase zavádění chmele zasáhl covid. „Na chmel mi jezdí ustálená parta Slováků. Ti do republiky ovšem nemohli, takže jsem nabral lidi přes agentury, když zavřely například automobilky. A to byl horor. Ti lidé v zemědělství nikdy nepracovali. Některé jsem musel i vyhodit. Jaro bylo ukrutné. Zestárnul jsem o pět let,“ konstatuje Bratschetl. Vláhy pak sice bylo poměrně dost, ale chmel začal kvést opožděně a přišly studené noci.

Špatný letošní výnos přikládá vystudovaný zemědělský inženýr dílem i tomu, že Zlonicko, které neleží na řece, přichází postupně o vydatné podzemní prameny a stejnou měrou o obhospodařované hektary chmelnic. „Mám sice obří nádrž na kapkovou závlahu, ale tu není čím doplnit. Voda není. Počítám, že chmel jednou z této oblasti proto docela zmizí,“ uzavírá chmelař.