Češi, dříve Čechoslováci měli a mají dobrou pověst, jsou to hlavy vzdělané se zlatýma rukama. Na takové cesty se nezapomíná. Na bílé krasavice, jak říká elektrárnám, zavzpomínal Jaroslav Matějka. Bohužel těžká nemoc byla silnější a tak z poslední montáže v čínské Šanghaji sešlo.

„Pět let jsem v invalidním důchodu. Může za to zákeřná nemoc, která si nevybírá. Nerad slovo rakovina vyslovuji. Měl jsem čtyři měsíce života. Štěstí bylo, že jsem se dostal k největšímu odborníkovi prof. Dvořáčkovi z Prahy. Zdůrazňoval, abych neseděl doma a nepřemýšlel o nemoci. Poslechl jsem, mám hromadu koníčků. Chovám exotické ptáčky, cvrčky, rybičky, pěstuji orchideje, zajímám se o myslivost. Vymyslel jsem si regulaci topení v baráku. Jestli se reguluje barák nebo elektrárna, ono je to prakticky stejné. Dělal jsem to celý život, v elektrárnách jsou vysoké tlaky a 550°C, v domě 60° a nízký tlak. Princip je stejný. Tam, kde jsem regulaci udělal dceři nebo známým, chodí a děkují, že jim vrací přeplatky,“ mohl se pochlubit Jaroslav Matějka.

Vždyť od dvaceti let jezdil po montážích jak doma, hlavně pak jako šéfmontér do zahraničí. Dnes se baví tím, co ho rozptyluje. Má vymyšlený chov cvrčků jako krmení pro zvířata své dcery.

Dva chameleoni toho něco spotřebují. Krabička s dvaceti cvrčky stojí 46 korun a chameleon je slupne za chviličku. A zde byla vidět ta šikovnost. V ložnici stojí skleník s orchidejemi a vedle terárium pro chov asijského stepního cvrčka s důmyslným topením, různými termostaty a přepínači. Profese se nezapře.

A jak vzpomíná šéfmontér na zahraniční cesty? „Stavěli jsme v Bosně, Srbsku, mezitím po domácích stavbách a pak přišla nabídka Kuby. Asi si to umíte představit, já uměl vyslovit jen buenos dias. Musel jsem se řeč naučit, velel jsem šedesáti montérům. Když přijdou karnevaly, tak nedělají a přes největší parna taky ne. Mám příhodu s Fidélem Castrem. Přijel neohlášený večer a chtěl vidět elektrárnu, ale žádný Čech tam nebyl, než já, tak jsem ho přivítal. Fotka se objevila v Rudém právu, ale to byl rok 1989 a táta mi tenkrát napsal: co blbneš, ty nevíš, co se doma děje?“ dodal bývalý šéfmontér.

Ještě dnes se zájmem sleduje satelitní záběry na internetu a pozoruje, jak se kouří z komínů. Naše podniky zanikly, nemá si na něho kdo vzpomenout. Naší republice dělal dobrou reklamu, přivezl si z montáží fůru vzpomínek a politického názoru. Byl pyšný, že je Čechoslovák. Za odměnu jel na zimní olympiádu do Sarajeva a při vzpomínání se chlapovi jako hora objevily slzy v očích.

Břetislav Kostka