Její příběh začal tak jako u mnohých dětí. Bojem s rodiči o pořízení psa, ve kterém nakonec zvítězila a do rodiny přibyla jako nový člen fena Border teriéra. „V té době jsme ještě bydleli v Roztokách u Prahy a navštívili jednu výstavu o psech. Byly tam i ukázky agility a mě napadlo, že by se mi moc líbilo věnovat se tomuhle sportu. V Roztokách ale byl jen jediný cvičák a tam to bylo hrozné. Přestěhovali jsme se do Kladna, a protože bydlíme nedaleko Zvonečku, začala jsem s Aidou chodit sem na základní výcvik poslušnosti,“ popsala Alena Vocelková.

Tady se prý od kamarádů dozvěděla, že v Kladně je možnost věnovat se agility závodně a tak se stala členkou skupiny Jahoda Kladno. „Když jsme s Aidou začínaly, skočila přes překážku třeba jen jednou a pak jsem ji musela po cvičáku hodinu honit. Nejdřív jsme trénovaly na odměny, ale mě pak přestalo bavit s sebou neustále nosit jídlo, a tak jsme přešly na odměňování hračkou. Teď už mě poslouchá bez problémů. Agility se můžete věnovat i bez jakéhokoli předešlého výcviku, ale mně hodně pomohlo, že jsme absolvovali základní kurz poslušnosti,“ řekla studentka střední školy reklamní tvorby, kde se věnuje grafické úpravě tiskovin.

Alena i její fenka se v současné době agility věnují už pět let, a to i přesto, že Aida před rokem přišla o oko. Nehoda se přitom stala v době, kdy Alena prožívala vrcholné zapálení pro tento sport a obě byly před kvalifikací na mistrovství Evropy.

„Při jednom tréninku jsme se nepohodly s jiným psem. Naštěstí jsme Aidu vzali k perfektní veterinářce, která se specializuje právě na oči. Postarala se o ni tak, že skoro nikdo nepozná, že na jedno oko nevidí. Ze začátku to bylo těžké, bála se chodit ven za tmy a padala z obrubníku. Veterináři tvrdili, že se k běhání nejspíš nevrátí, ale už po dvou týdnech jsme znovu začaly lehce trénovat. I teď se jí občas stane, že do něčeho narazí, ale jinak jí to v ničem nebrání,“ uvedla šestnáctiletá nadšenkyně.

Po této zkušenosti už Alena upustila od honby za úspěchem. „Teď jsem hlavně ráda, že jsme kamarádky, a když se nám něco podaří, samozřejmě z toho mám radost, ale její zdraví je mi přednější,“ sdělila.

Kvůli její lásce k běhání po boku psa si dokonce pořídila i druhou čtyřnohou kamarádku. „Je to dvouletá Sheltie a jmenuje se Zippy. Na cvičáku jsem skoro každý den a teď hlavně s ní,“ dodala dívka, která svůj první větší úspěch zažila již v roce 2006, kdy se stala vicemistryní České republiky mládeže.