Milenci se seznámili na fotbalovém utkání tehdejší Sparty Kladno. „Chodili jsme na zápasy s mojí kamarádkou a tam jsem se s mužem, který za mužstvo hrál, seznámila,“ uvedla Marie.

Snoubenci se vzali v roce 1948. „Tři roky před tím jsme spolu chodili,“ řekla. „Maminka nám zařídila jeden pokoj, kde jsme tenkrát bydleli,“ vzpomínala. „Ještě první rok manželství byl muž na vojně. Ze služby za mnou jezdil každou neděli,“ pokračovala.

Diamantovou svatbu pro manžele přichystala rodina. „Byla to přesná rekonstrukce, jenom prstýnky jsme neměli,“ řekla Marie. K obřadu přizvali bratra Rudolfa, který byl za svědka na jejich svatbě jak v roce 1948, tak při obřadu padesátiletého společného výročí, i letos.

Na otázku, zda jsou si oba jisti, že si byli celý život věrní, odpověděli s přehledem. „Jo, byl jsem ti nevěrný s flintou na vojně,“ smál se Rudolf. „Já mu nevěrná nebyla. Dcera je určitě jeho,“ zažertovala Marie. „On mi taky nevěrný nebyl. Kdybych se to ale dozvěděla, to bych mu dala,“ smála se.

Dnes už jsou oba manželé v důchodu. Marie Hošková je navíc přesedkyní Klubu důchodců strojíren Poldi. Krizových situací prý zažili tolik, jako asi každý manželský pár. Nejtěžší pro ně je zvládat zhoršující se zdravotní obtíže, kterých s věkem přibývá. „I když je život někdy pěkně mizernej, tak ho stojí za to žít,“ dodala Marie Hošková.