Díky tomu si mohou ve Slaném amatéři i profíci kdykoli zabrnkat, stejně jako v dalších městech republiky, přímo na Masarykově náměstí. Jelikož se sejdou v podloubí umělci mnohdy samozvaní, vyluzuje klavír tóny spíše jako když kočku tahá za ocas a pracovníci i návštěvníci sousední studovny mají co dělat, aby ve zdraví chvilku hudby přečkali.

Jindy se ale u klaviatury sejde partička, že se kolemjdoucí dokonce i zastaví a rádi se zaposlouchají do libých tónů.

Takové štěstí měl i Kladenský deník. K piánu se totiž tentokrát posadil sedmnáctiletý Vojta Baláž ze Slaného. Už na první pohled je jasné, proč tak dobře hraje. Táta Rom, máma Maďarka. Muziku má prostě od narození v krvi. K tomu, aby hrál, nepotřebuje, podle svých slov, ani zvláštní hudební vzdělání.

Tak jako řada Romů, je Vojta sluchař, kterému stačí písničku nebo skladbu párkrát slyšet z rádia a za chvíli už ji sám vybrnká na klavír.
„Naučil jsem se pár akordů a s tím vystačím. Na různé nástroje hraji od sedmi let.

Dneska umím na kytaru, klávesy, bicí, ale i harmoniku a k tomu i zpívám. U nás doma je to zkrátka normální. Muzicíruje táta i strejda," říká mladík, který bydlí ve městě teprve krátce.

Jak dodává, je jedináček, žije jen s tátou a do Slaného se před pár lety přistěhovali z nedaleké Kmětiněvsi. Přiznává, že na učení je flink a z učebního oboru zámečník zběhl.

Přesto by se jednou rád živil rukama nebo hudbou. „Ve škole mě to nebavilo, nemám na to hlavu a pořád jsme jen pilovali, zedničina by mě asi bavila víc, ale ze všeho nejvíce hudba. Už jsem hrál i na křtinách v Německu, kde mám příbuzné a líbilo se jim to.

A taky bych se rád podíval do Anglie nebo Ameriky. Kámoši mě nabádali, ať to zkusím v SuperStar, ale já si nějak netroufám," říká sedmnáctiletý Vojta, kterému nechybí talent, spíše však sebedůvěra, průbojnost a pevná vůle.

V každém případě je pravdou, že Vojtovým velkým vzorem je černošský zpěvák Maitre Gims a zpaměti dokáže bezchybně přehrát jeho hit Bella, stejně jako má v oblibě slovenskou zpěvačku Tinu. 
Také její písničky rád hraje buď sobě nebo kamarádům.

„Kdyby to šlo, rád bych se věnoval hudbě dál a nebo pomáhal chudým. Je mi jedno, co budu dělat. Ale hudba do mého života prostě neodmyslitelně patří. Teď se někdy jen tak flákám a nebo dělám brigády, ale vážně bych to rád změnil a dělal něco prospěšného," uzavírá Vojta Baláž.

Projekt - Piána na ulici

První piáno se na ulici dostalo před několika lety při sousedské slavnosti v Praze. Před Cafe V lese ho spolu s pár křesly umístil zakladatel spolku Ondřej Kobza, aby tak dokreslil příjemnou atmosféru dne, kdy ulice patří lidem a ne autům. Když poté vstoupil do Bajkazylu na náplavce, oživil piánem i břeh Vltavy. Od roku 2013 veřejná piana najdete na více než 50 místech po celé republice.