Ve dvaatřiceti letech při běžné prohlídce lékař Aleši Tvrdému z Kladna zjistil, že má zvětšené srdce, dolní srdeční komoru a navíc má malý výkon. Aleš měl také velké problémy s dechem a sotva ušel pár kroků, už byl unavený. Lékaři ho odeslali do transplantačního střediska, kde mu provedli všechna vyšetření a sdělili mu, že onemocněl kvůli mnoha přechozeným chřipkám.

„Na operaci jsem čekal asi půl roku, než se pro mě našel vhodný dárce a nakonec jsem dostal ženské srdce. Spousta lidí už se mě ptala, jak to snáším, ale mě je to jedno. Orgán jako orgán,“ uvedl sedmačtyřicetiletý pacient.

Po zákroku ležel ještě měsíc v nemocnici a za tři roky si opět našel práci. Shodou okolností je nyní zaměstnancem kladenské nemocnice, kde pracuje na úrazové ambulanci. „Vůbec si nepřipouštím, že by mi něco bylo. Dříve jsem hodně dělal vytrvalostní sporty a stále jezdím na kole. Transplantaci mi připomíná jen nepatrná jizva na hrudníku a to, že musím každý měsíc na pravidelnou kontrolu na kardiologii a denně užívám sedm druhů prášků,“ dodal Tvrdý.

Ani největší nemocnice v regionu však transplantace neprovádí a pacienty odesílá do pražské nemocnice v Krči. „Nejčastěji máme čekatele, kteří potřebují ledviny, srdce nebo plíce. Dříve jsme o jejich počtu měli přehled, ale vzhledem k tomu, že dialyzační středisko je v soukromých rukách, už přesně nevíme. Obecně lze říci po různých aférách, které se kolem transplantací vyvolávají, že je velký problém s nedostatkem dárců,“ sdělil primář interního oddělení Oblastní nemocnice v Kladně Jiří Povolný.

Jedním z problémů transplantací, respektive nového zákona České republiky, který dosud v naší legislativě schází, je otázka předpokládaného souhlasu v případě posmrtného odběru orgánů určených k transplantaci. Dosud totiž česká medicína předpokládá, že dárcem může být každý. Tedy s výjimkou těch, již jsou zapsaní na listině osob, které se dárci výslovně odmítají stát.

Přesto se však lékaři kladenské nemocnice snaží vyhovět spíše přání rodiny. „Rodinu vždy musíme informovat o tom, že jejich příbuzný bude dárcem orgánů. Pokud si to však výslovně nepřejí, vyhovíme jim,“ řekl Povolný. A podobný postup používá i primář patologického oddělení Milan Janoušek. „Podle pohřebního zákona máme pitvat vždy, ale pokud je příčina smrti jasná, například v případě třetího infarktu, a rodina nechce, abychom pitvu provedli, snažím se jí vyjít vstříc. Pokud je ale příčina smrti nejasná, nebo je vyšetřována kvůli podezření ze spáchání trestného činu, vyhovět jim nemůžeme,“ uvedl Janoušek.

Kromě již vyjmenovaných transplantací je v Kladně častější dárcovství oční rohovky. Je to dnes nejúspěšnější transplantace vůbec a jako jedna z mála je možné ji provést až po skutečné smrti dárce, tedy ne jako v ostatních případech, kdy nastane pouze mozková smrt a funkčnost ostatních orgánů udržují přístroje.

„Spolupracujeme s oční bankou v Praze. Rohovka se odebírá především od mladších pacientů, kde se nevyskytuje žádná oční vada. Na rozdíl od dřívějších postupů před transplantací je nyní proces mnohem složitější. Každého dárce musíme testovat na přítomnost HIV a jiných přenosných chorob. Operace bývá velmi úspěšná, protože rohovka je ještě před transplantací ozářena a zbavena imunity,“ dodal Janoušek.