Z dlouhodobého hlediska je ale následná péče o komínové těleso nereálná. Obec na jeho odkoupení peníze nemá a nový vlastník si starost o komín nechce brát na zodpovědnost. Půjde proto k zemi. Jediné co zbyde, jsou vzpomínky, nedávno vydaná knižní publikace o třebichovické cihelně, historické fotografie a úplně nejnovější počin kladenského pouličního malíře a bohéma Světoslava Slávka Karmazína. Cihelnu i s komínem zvěčnil v uplynulých dnech na zdi autobusové zastávky v Třebichovicích. Vše se váže i k výročí, neboť obec si letos připomíná 700 let od první písemné zmínky. Oslavy se uskuteční o víkendu 24. a 25. srpna.

close Komín třebichovické cihelny zvěčnil na památku v obci malíř Světoslav Slávek Karmazín na autobusové zastávce. info Zdroj: se souhlasem Jiřího Skály zoom_in Komín třebichovické cihelny zvěčnil na památku v obci malíř Světoslav Slávek Karmazín na autobusové zastávce.

Jak potvrdila místostarostka Třebichovic Markéta Jehličková, komín by velice rádi zachránili, ale obec si jeho odkoupení nemůže dovolit. „Když jsem ještě byla starostkou, jednali jsme před časem s vlastníky. Za odprodej komína tehdy požadovali tři miliony korun, obec měla roční rozpočet pět milionů. Bylo to pro nás nereálně. Nakonec ale vlastník řekl, že komín ani tak neprodá, že si ho nechá,“ připomněla místostarostka Třebichovic Markéta Jehličková.

Na komín často někdo lezl

Kladenský deník oslovil kvůli tomu i majitele pozemku, zda by přece jen nebylo možné dominantu zachovat. Teoreticky snad ano, v praxi se do toho ale nikomu nechce. „Také mě mrzí, že musíme komín odstranit, ale není nikdo, kdo by si ho vzal do správy. Nedovedu si představit, že někdo bude mít za domem komín, na který věčně polezou cizí lidé. Komínáři ho vyhledávají jako atrakci a není nikdo, kdo by jim v tom dokázal účinně zabránit. Celé území je obehnané plotem. Co chvíli se jím někdo prostříhá a na komín vyleze. Jednu dobu tam byla umístěna i „keška“, takže lidé lezli i pro ni. Jiní nezvaní návštěvníci zapalují třeba pneumatiky a koukají, jak se kouří z komína. Občas tam kvůli tomu jedou i hasiči. Komín sám o sobě je zachovalý a bylo by super, kdyby zůstal, ale bohužel není, kdo by se o něj staral. Dokonce jsme projednávali i s architekty, že bychom ho snížili třeba o několik pater, aby mohl zůstat, ale rozmluvili nám to,“ krčí rameny jeden z vlastníků pozemku, kladenský opoziční zastupitel Leoš Stránský.

Co se týká plánované výstavby, investor chce na místě cihelny vytvořit třináct parcel menších než tisíc metrů a všechny zasíťovat. „Pravděpodobně to provedeme tímto způsobem a následně nabídneme pozemky k odprodeji,“ sdělil Stránský, který se svými společníky pracuje na zasíťování území již delší čas. „Myslím si, že to bude ale ještě běh na dlouhou trať,“ dodal. První plány už byly představeny obci před časem a v úvahu připadaly i takzvané kontejnerové domy. Jakou cestou se investor nakonec vydá, není v tuto chvíli jisté. Žádné konkrétní projekty podle Stránského ještě neexistují.

Z historie cihelny

Co se týká třebichovické cihelny, podle badatele a autora publikace Cihly, cihelny a cihlářství na Slánsku, Aleše Maximy, takzvaná kruhová cihelna v Třebichovicích vznikla po 1. světové válce na místě jedné z pěti zdejších ručních cihelen. „Sám Josef Schmidt ml. cihelnu zakoupil v roce 1929 pro výrobu speciálního cihlářského zboží, které se jinak muselo dovážet z Moravy. V době, kdy Schmidt cihelnu pořídil, byla považována za moderní. I přesto provedl několik dalších modernizací celkového objektu. V areálu postavil obytný dům pro dělníky, zřídil umělé sušárny, zvýšil pohonnou sílu a rozšířil strojové zařízení. Kapacita cihelny činila po všech modernizacích 5 - 6 milionů jemného cihlářského zboží a 2 miliony cihel ročně. Byl zde postaven jeden z největších komínů v Čechách vysoký 59 metrů,“ uvádí ve své knize z roku 2020 Aleš Maxima.

V cihelně pracovalo podle badatele 20 až 25 zaměstnanců na pozicích: strojník, zámečník, dělníci u lisu, dělník u podavače, zavážeč sušárny, dělník v hliništi, topič, zavážeč pecí, pomocní dělníci. Mzda byla jednotná pro všechny zaměstnance, a to 3,60 Koruny československé na hodinu. Mzda byla vyplácena týdně, a to vždy ve čtvrtek. Pracovní doba byla od 7 do 17 hodin, s hodinovou přestávkou. V sobotu se pracovalo jen do 12 hodin, v neděli bylo volno. Pracovní doba nesměla přesáhnout 192 hodin za čtyři týdny. Stavbu cihelny podmiňovalo hned několik skutečností.

Třebichovice byly pro vybudování cihelny ideální lokalitou. „V blízkosti se nalézalo silné ložisko výborné cihlářské hlíny, nedaleký potok zaručoval dostatek Vody a hotové výrobky bylo možno expedovat jak automobily, tak i po místní železnici Zvoleněves -Třebichovice. I přes zmíněné ložisko výborné hlíny však cihly nebyly dostatečně kvalitní, dle pamětníků se doslova rozpadaly pod rukama,“ dodává autor. Ve Třebichovicích se i tak cihly vyráběly až do roku 1979.

close Podrobnou historii třebichovické cihelny zpracoval ve své knize v roce 2020 badatel Aleš Maxima. info Zdroj: se souhlasem Aleše Maximy zoom_in Podrobnou historii třebichovické cihelny zpracoval ve své knize v roce 2020 badatel Aleš Maxima.

„Po sametové revoluci nebyl majetek vrácen oprávněným dědicům, stavba chátrala a dostala se do vlastnictví osob, které dílo zkázy dokonaly. Stavbu postupně lidé rozebrali, po určitou dobu zde fungovala skládka. Celkově objekt už jen chátral a rozpadal se až do roku 2019, kdy byl kompletně zdemolován,“ uzavírá v knize Aleš Maxima.

Kriminalistický pomníček 

Třebichovická cihelna se do dějin zapsala v roce 1999 velmi smutnou událostí. Dodnes neodsouzený vrah zde ukryl tělo jedenáctileté Haničky z Libušína, která se předposlední březnový den ztratila v Kladně cestou ze školy. Pod hromadou odpadků nalezly její tělo 1. dubna děti, které si ve třebichovické cihelně hrály.

Pitva prokázala, že dívenka zemřela v důsledku pěti bodných ran a střely mířené do týla. Po rozsáhlém pátrání se policisté dostali na stopu podivína Karla T., který obýval chatku v zahradní kolonii a mimo jiné byl i psychiatrickým pacientem. Ani série nepřímých důkazů ho ale před soud nedokázala přivést, stejně jako fakt, že už před lety prokazatelně zneužil svoji dceru a její kamarádku.

Nedlouho před tím se jeho manželka oběsila. Státní zástupce v listopadu 1999 mužovo stíhání zastavil a ten z vazby putoval do Psychiatrické nemocnice v Horních Beřkovicích. Propuštěn byl po několika měsících, změnil jméno a odstěhoval se na Rakovnicko.