Ve třetím klání se přehazovali pouze dva investoři. Vítězný obnos, který nabídla společnost Elaria Group, je přesto o pět milionů vyšší než v případě druhé dražby. Vyvolávací cena přitom zůstala na 160 milionech korun, přičemž podle znaleckého posudku je hodnota podniku o dvacet milionů vyšší.

„Vydražitelka přihazovala po pěti i deseti milionech korun. Příhozy byly vždy vyšší než pět set tisíc korun, jako tomu bylo v případě druhého zájemce. Ve třetí aukci přihazovali pouze dva investoři, přičemž jeden z nich se zúčastnil všech tří kol,“ uvedl pro Kladenský deník Josef Machů, licitátor ze společnosti Prokonzulta, jenž doplnil, že čtvrteční dražba trvala devětadvacet minut.

Do prvního října musí tak v pořadí už třetí vydražitel poslat zbytek peněz na účet, přičemž dražební jistota byla stejně jako v předchozích kolech sedmnáct milionů korun. „Před dražbou se uskutečnily ze zákona dvě prohlídky areálu, přičemž přišli i nějací noví zájemci,“ dodal licitátor.

Firma Elaria Group, která je úspěšným srpnovým vydražitelem, byla podle údajů z obchodního rejstříku založena před třemi měsíci se základním kapitálem pouhých 200 tisíc korun. Sídlí v Praze a v předmětu podnikání má pronájem nemovitostí, správu vlastního majetku a blíže neurčenou výrobu a obchod.

Tři podobné pokusy, dva krachy

První dražbu na jaře vyhrála společnost Compagnia del mediterraneo Steel, která byla založena jen měsíc před dražbou. Protože však v termínu zákonné lhůty nezaplatila, přišla nejen o Poldovku, ale i o část sedmnáctimilionové dražební jistoty, kterou pohltily procesní úkony. Druhý pokus se uskutečnil v červnu. Opanovala ho firma Warhols Hold podnikatele Jindřicha Vlčka, jež plánovala obnovit výrobu. Posléze však své plány bez bližšího vysvětlení přehodnotila a kupní cenu rovněž neuhradila.

Zašlá sláva kladenského kolosu

Podnik s letitou tradicí přišel po roce 1989 o velké energetické a vojenské zakázky. Pod vedením Vladimíra Stehlíka se jednotlivé části holdingu postupně dostaly do konkurzu. Rozpadem obřího podniku vznikla řada menších firem. Některé z nich, jako například Strojírny Poldi nebo Sochorová válcovna provozovaná Třineckými železárnami, fungují dodnes.

Soud loni v březnu povolil Poldovce reorganizaci, vedení se ale nepodařilo splnit její podmínky, například splacení dluhů, jež vznikly před úpadkem společnosti. Pomoci měl nový investor, jednání ale nevyšla. V Poldi dříve fungovaly provozy ocelárny, kovárny, dokončující výroby a tepelného zpracování. V obou dnes vydražených firmách ještě donedávna pracovalo 150 lidí. Kladenská huť tak je od loňského prosinci v konkurzu a její zaměstnanci dostali výpovědi.