Tradiční setkání v Praze Na Valech zahájil tajemník ČsOL Jiří Filip. Minutou ticha byla uctěna památka všech padlých a zemřelých.
Náměstkyně ministra obrany Alena Netolická zmínila martyrium hlubokého ponížení, ale také vítězství. Vojáci věděli, že boj nesmí skončit kompromisem, ale pouze vítězným koncem. Sokolovo a Jaslo jsou dvě významná místa, zapsala se písmem vojenské cti a odvahy.
„Právě v Sokolovu se 8. března 1943 odehrála historická bitva 1. československého samostatného praporu s nepřátelskými tanky. Čechoslováci bez ohledu na vlastní ztráty a zuřivý nápor nacistů splnili svůj bojový úkol a nedovolili nepříteli přechod přes řeku Mža," připomenula Alena Netolická.

Místopředseda ČsOL Tichomír Mirkovič vzdal hold všem padlým u Sokolova a Jasla. Roman Štér z Národního archivu přiblížil historické souvislosti vzniku naší jednotky.

Ještě nyní žije šest příslušníků bojů u Sokolova na území naší republiky, jeden v zahraničí. Byla vydána nová kniha s názvem Sokolovo Ve stínu propagandy od Jiřího Klůce..

Bitva u Sokolova

Dne 30. ledna 1943 zahajuje 1. čs. samostatný polní prapor přesun na frontu. První březnový den dorazili příslušníci praporu do Charkova. Absolvovali skoro tři týdny jízdy po železnici a dvanáct dnů 350 kilometrů pěšího nočního pochodu v třeskutém mrazu. Přichází rozkaz pro 1. čs. samostatný polní prapor – udržet postavení na břehu řeky Mža.

Dne 3. března je tento rozkaz písemně potvrzen a 1. čs. prapor pochoduje dvěma proudy z Charkova, kde jsou ponecháni ranění a nemocní. Při nočním přesunu se vojáci kromě neustálých leteckých útoků nesetkávají s nepřítelem. O pět dní později začalo důležité období, rozhodovalo se o výsledku bitvy. Naši vojáci, kteří bránili desetikilometrový úsek na severním břehu řeky, svůj úkol splnili. Přímo v Sokolovu je jich ve společném hrobě pochováno 67.

Symbolem boje o Sokolovo se stal pravoslavný kostel. V 60. letech minulého století zanikl a dnes na jeho místě stojí pravoslavný kříž z kovových trubek.

Naši v bitvě

„U Sokolova bojovala necelá tisícovka československých vojáků. Našla jsem čtyři z Kladenska a Slánska. Jeden zahynul bezprostředně po skončení bojů u Sokolova, další při bojích na Dukle a dva se dočkali osvobození," řekla Kladenskému deníku Eva Armeanová.

Prvním z nich byl příslušník 2. roty, svobodník Fridrich (někdy psán i jako Friedric) Karel (Josef). Narodil se 25. března 1922 ve Smečně. Byl zástupcem velitele družstva. V Buzuluku absolvoval kurz pozorovatelů, byl také členem fotbalového družstva čs. vojenské jednotky. Dne 14. března 1943 byl zavražděn Němci v charkovské nemocnici, kde se léčil po zranění u Sokolova. Obdržel Čs. válečný kříž 1939 in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v nově otevřeném muzeu v Sokolově, které bylo slavnostně představeno veřejnosti 8. března 2013 u příležitosti 70. výročí bojů. „Dne 14. března 1943 přijelo do vojenské nemocnice v Charkově několik aut s vojáky SS, obklíčili areál, nahnali místní obyvatelstvo, které muselo vykopat jámy a zraněné vojáky stříleli ranou do týla. Nemocnici následně zapálili. Zahynulo přes 800 zraněných a také zaměstnanci nemocnice," připomenula smutnou událost předsedkyně kladenských legionářů.

Druhým byl příslušník 2. roty, četař Jaroslav Duda (Antonín). Narodil se 7. listopadu 1911 rovněž ve Smečně. Byl velitelem družstva 1. čety. V Buzuluku absolvoval instruktorský kurz pro poddůstojníky, hrál jako záložník fotbalového mužstva čs. vojenské jednotky.V bojích u Sokolova byl 9. března 1943 raněn. Jako podporučík 1. pěšího praporu 1. čs. samostatné brigády padl na Dukle v boji o Barwinek 1. října 1944.V roce 1946 byl povýšen do hodnosti poručíka in memoriam.

Třetím rodákem byl příslušník 3. roty, četař Raichl Vlastislav (Karel). Narodil se 24. ledna 1920 v Břešťanech u Zlonic. Byl zástupcem velitele 1. čety. V Buzuluku absolvoval školu pro důstojníky v záloze, rovněž člen fotbalového mužstva čs. vojenské jednotky. Za bitvu o Sokolovo obdržel Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem. Na Dukle byl těžce raněn, do vlasti se vrátil až 10. října 1945. V letech 1961 až 1967 působil jako náčelník protivzdušné obrany, mezi roky 1973 až 1975 jako náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky Ludvíka Svobody. Byl také vojenským přidělencem v SSSR a Finsku. Do důchodu odešel v hodnosti generálporučíka.

Posledním, čtvrtým rodákem, byl příslušník kulometné roty, vojín Will Jindřich (Mendel). Narodil se 2. listopadu 1912 v Kladně. Zařazen v Buzuluku 16. července 1942. V roce 1945 působil jako poručík, příslušník 2. dělostřeleckého pluku 1. čs. samostatné brigády. Nositel tří Československých válečných křížů 1939, nadporučík v záloze. Později důstojník z povolání. V letech 1948 až 1949 působil jako instruktor dělostřelectva brigády Haganah.

„Všichni čtyři v roce 1948 obdrželi Sokolovskou pamětní medaili. Duda a Fridrich in memoriam. Čest jejich památce!," dodala Eva Armeanová. (arm)