Na výsledky referenda, takzvaného brexitu, v němž se většina Britů vyjádřila pro odchod z Evropské unie, hledí Marta optimisticky. „Brexit není exit, ale start. Brexit je brána ke svobodě," je přesvědčena.

Krátce po zveřejnění výsledků o hlasování se mezi jejími přáteli na sociální síti rozpoutala vášnivá debata. „Větší polovina Britů se raduje, menší hledí do budoucnosti s obavami. Názory létají od pátečního rána napříč národy po internetu rychlostí blesku. Lidé se tu i hádají, odporují si, ale většina, světe říkej si, co chceš, pociťuje úlevu. Demokracie, řádně oslabená, vyčerpaná, a na nejvyšší míru otrávená, dostala další šanci a do Británie začal proudit čistý a svěží vzduch," konstatuje Marta.

Letošní 23. červen, je důležitý nejen pro Británii, ale i celou unii. Odpůrci EU o něm hovoří jako novém Dni nezávislosti. „Máme se bát? Máme panikařit? Při čtení a poslouchání zpráv z celého světa se nad hrozivými scénáři mnozí pozastavují, ale upřímně, není to zase jenom strašák k pomatení davů? Není jediný názor, že to je dobré. Já na rovinu říkám: Díky Británii, která se začíná zhluboka nadechovat, začneme i my, kteří vstupem do Evropské unie strádali, cítit ve vzduchu změnu k lepšímu. Nebude to jednoduché a hned, ale bude to svobodné. Nebude to divadlo, kdy jsme jako loutky v kašpárkovém divadle taháni na špagátkách a za nos," uvádí Marta.

Nebude prý vůbec jednoduché pak znova vybudovat v České republice spolehlivé a kvalitní zemědělství, stabilní firmy, vrátit naší zemi to, co jí Evropská unie vzala. „A že toho nebylo málo. Pro připomenutí všem, kteří volili vstup naší země do EU a nyní pláčou nad výsledkem referenda v Británii. Přišli jsme o zemědělství, významné chovy koní, prasat, krav, ovcí, o pěstování obilovin a zeleniny ani nemluvě. Přišli jsme o významné finanční zdroje z oceláren, čokoládoven, textilek, a dalších továren, které zkrachovaly nebo byly vykoupeny, protože EU diktovala jinak. Přišli jsme o památky, které byly prodány a začali jsme se cítit také jako prodaní," neskrývá své postoje Marta Alterová.

Vůbec nejhorší pro ni ale je ztráta vlastní identity, našeho nezaměnitelného podpisu mezi národy. „Kam se poděla česká hrdost? A proč vše nahradila skepse a nečinnost? Protože nás to nebaví být neustále vláčeni za někým, kdo o nás rozhoduje. A ještě veskrze špatně," říká Marta.´

Už za jejího pobytu ve Velké Británii v letech 2008 až 2011 se prý většina obyvatel jihu Anglie, kde žila a pracovala, z Evropské unie neradovala.
„Do země přijížděli pracovat ve velkém Poláci, Indové a další lidé z mnoha zemí. Byly jich davy. Češi v té době patřili k menšině. Mnoho zdejších protestovalo, protože nově příchozí dostávali okamžitě stejné šance jako starousedlíci, kteří si na svých, většinou dělnických pozicích, pozvolna a těžce budovali kariéru," popisuje své zkušenosti Marta.

Na jihu Anglie vznikala celá polská města, indické hotely a obří zdravotnické resorty. „Po třech letech v hrabství Dorset jsem dospěla k názoru, že většina zdejších lidí v produktivním věku touží po nezávislosti vlastní země, po návratu starých hodnot a tradic. Nechtějí život, kdy migranti udělají tu nejhorší práci za méně peněz, nechtějí svou milovanou Anglii prodávat. Touží, aby se vrátilo vše anglické, aby nemuseli vysvětlovat, proč se v tomto kraji vaří právě tohle pivo a pečou speciální koláčky s jahodovou marmeládou a smetanou k čaji. Angličanům začala chybět Anglie. I když nikdy, klobouk dolů, nedali svou libru. A mně velmi chybí Česká republika. Ta, na kterou bych chtěla být hrdá," konstatuje bývalá novinářka.

„Evropská unie už nemůže být slabší, než je teď. Nikdy totiž nebyla tak silná, aby dokázala vyřešit byť jen sebemenší problém. Nikdy nás neochránila. Tisíce luxusně placených úředníků v Bruselu rozhodují o nás, obyčejných lidech, bez jakéhokoli soustředění se na to, jak vlastně žijeme a co potřebujeme. A my musíme poslouchat. Prý byla EU vytvořena především pro mír v celé Evropě, říkala jistá důležitá paní dnes v rádiu. Vznikla podle ní, aby nás chránila, a nyní prý budeme všichni biti za páteční rozhodnutí Britů. Poneseme si následky. Já si to ale nemyslím. S napětím a velkou nadějí očekávám další dny. A držím Britům i nám palce. Protože svoboda je cennější než jakékoli, byť mírumilovně se tvářící společenství," dodala Marta.