„Podprůhon letos slaví dvousetpadesáté výročí první parcelace a setkání pamětníků jsme chtěli zorganizovat, ale upřímně jsme nevěděli, jak na to. Tento večer iniciovala paní Emílie Bojčevová, která se v Podprůhonu před 90 lety narodila. Náš kontakt si našla na internetu a požádala nás o pomoc, zda bychom ji nepomohli najít kamarády z dětství,“ vysvětluje pozadí vzniku akce Vladimír Líba ze Spolku Podprůhon, který setkání zorganizoval. Několik pamětníků kontaktovala zmíněná paní a Spolek Podprůhon využil aktivní seniory ze svých řad. A pavučina kontaktů se už rozpínala sama.

Řady návštěvníků obohatili i fotograf Jiří Hanke, který dokumentoval život ve „starém“ Podprůhonu v 70 a 80. letech a vydal fotografickou knihu Lidé z Podprůhonu, historik Zdeněk Pospíšil a nakladatel Roman Hájek, kteří připravují výroční publikaci k zmíněnému 250. výročí.

„Tam jsme ani nepáchli, protože nás maminka varovala, tam je rasovna a ras by vás mohl chytnout. „V té strouze jsme topili žáby a učili myši plavat." „Na schodech, co máte teď to náměstíčko, tam se v zimě sáňkovalo a svištělo to až dolů k Benedě.“ I takové vzpomínky zaznívaly od stolu. Způsoby dětského vyžití možná zněly jak ze starých knih, ale bylo jasné, že v době před internetem a přeorganizovaného volného času dětí, se v Podprůhonu žilo více společně a na čerstvém vzduchu.

Závěr setkání doplnilo promítání fotografií z rodinných alb, které pamětníci přinesli. „Lidem se nežilo lehce, v Podprůhonu nikdy nežili vysloveně bohatí lidé. Ale je nádherné, že lidé většinou vzpomínají na to dobré,“ shrnuje své dojmy ze setkání Zdeněk Pospíšil.