Bez kvalitního učitele ve škole, stejně jako bez cibule v kuchyni by nebylo prakticky nic. Ani dobrý žák, ani pokrm. Přestože je v Česku již roky velkým trendem a módou prosazování zahraniční kuchyně a jejích lahůdek ze vzdálených koutů zeměkoule, stále jsou mezi námi naštěstí ti, kteří se snaží mladé generaci předat základy staročeské kuchyně, aby se z našich domácností nadobro nevytratila.

Hana Hortová z Integrované střední školy na Hlaváčkově náměstí ve Slaném je vedoucí učitelkou odborného výcviku potravinářských oborů. Přes třicet roků se snaží dětem vštěpovat to, co by dobrý kuchař neměl postrádat. Nejen znalost toho jak pokrm uvařit, ale vztah k hygieně a především správnému stolování.

Učitelka Hana Hortová má co nabídnout. Vzhledem k tomu, že pochází ze Slovenska, roky žila na Moravě a nyní na Slánsku, poznala dostatek krajových odlišností na to, aby mohla mladým radit.

Kromě vydatné české, moravské a slovenské kuchyně nezapomíná i na zdravou stravu, k čemuž jí slouží i zapomenuté staré kuchařské recepty plné pozoruhodných surovin.

ROZHOVOR

Přicházejí k vám do školy žáci, kteří už něco umějí, mají už předem k řemeslu vztah, a nebo spíše takoví, kteří dokáží maximálně uvařit čaj?
U nás ve škole máme několik potravinářských oborů. Bohužel často musíme žáky učit vše od základu. V mnoha rodinách se dnes nevaří a ani správně nestoluje. Děti pak nemají absolutně vytvořený vztah ke kuchyni a k jídlu jako takovému. Nemají často hygienické návyky, jak si při výrobě pokrmů počínat. Je to velmi složitá a namáhavá práce do nich za tři roky trvání oboru vpravit veškeré potřebné informace, aby byli vyučenci schopni se sami postavit k plotně.

Za jak dlouho svedou vaši žáci uvařit samostatně první jídlo?
Pochopitelně je to individuální, ale za půl roku už to zvládají často obstojně. Denně připravují pokrmy, tabuli ke stolování a všechny práce s tím spojené.

Naučí se každý opravdu všechno, a nebo je z někoho třeba jen odborník na knedlíky?
Každý den odborného výcviku pracují žáci dle týdenního jídelníčku, kde je polévka, hlavní jídlo a moučník. Každý z nich denně vyrábí část z daného pokrmu, přičemž si pokaždé role vystřídají. V prvním ročníku sami nenakupují suroviny, ale ve vyšších ano. Co si uvaří, si také snědí. Každý už potom pozná, co mu chutná a co ne.

Mají vaši svěřenci následně dobré uplatnění. Kvalitního kuchaře dnes aby pohledal?
Bohužel, s uplatněním je to špatné. Děti z oboru kuchařské práce nebo kuchař číšník jsou dobře vybaveni, ale jako v každém povolání, je zapotřebí nejprve získat praxi. A to je kámen úrazu. Majitelé restaurací stojí pokaždé jen o ty nejlepší. Ostatní končí v lepším případě jako skladníci nebo na úřadu práce. Bohužel chybí garance toho, že se mladý člověk po vyučení dostane někomu k ruce, který by ho vychoval a dotvořil v řemesle. Chybí ochota ze strany zkušených.

Může mít tedy učitel vůbec radost z toho, že se několik let namáhal a snažil zbytečně?
Osobně neztrácím nadšení. Zpětnou vazbu od svých svěřenců někdy mám a ti, kteří se dobře uplatnili, mi to rádi povědí. Osobně vím, že co do mladých investujeme, nějakým způsobem to v nich zůstane a neztratí se to ani dále v životě, až budou mít svoje rodiny.

Proč tolik lpíte na tom, aby se vaši žáci učili výhradně českou kuchyni?
Oni se neučí jen českou kuchyni. Učí se i zahraniční. Ale já kladu důraz na tu naši. Někteří žáci ani netuší, jak má dané české jídlo chutnat. V životě ho třeba nejedli. A v tom vidím nedostatek. Chci zachránit českou kuchyni. Je to přece ostuda ztratit dobrovolně část národní kultury, aby už ji neměl kdo předat potomkům.

Vidím, že je pro vás jídlo v životě hodně důležité. Mám pravdu?
Ano. A mělo by být důležité pro každého z nás. Jídlo není jen potravina, je to vyšší hodnota. Nesmí jen tak končit v koši. Jídlo má i svoji sociální funkci. Musíme si na něj udělat čas a vychutnat si ho. Jako to umějí jiné národy, které si váží své kultury i historie. Podívejte se na Francouze, jak si umí oběd užít. Problém je, že u nás chybí mnohdy kvalitní tuzemské suroviny. Dříve to bylo jinak. Lidé si všechno vypěstovali a chovali i svůj dobytek. Dnes už jsme přírodě mnohem vzdálenější ve všem.

Navštěvují vaši školu i nějací vyhlášení mistři řemesla, kteří by žákům předvedli, jak to vypadá v praxi a jak se dokázali v oboru prosadit?
Roky k nám docházel mistr studené kuchyně Ladislav Nodl. Byl světově uznávanou osobností ve svém oboru. Připravoval pokrmy pro významné státníky a panovníky. U nás v regionu žil v nedalekém Zichovci. Jsme rádi, že jsme se od něj mohli mnohé naučit. Bohužel už měl svůj věk a před pár lety zemřel. Jeho žákem a pokračovatelem je nyní slánský restauratér Jiří Zíma. Naši školu pravidleně navštěvuje. Také od něj žáci hodně pochytí.