O tom, že bez zásahu včel medonosných při opilování stromů a květin by byla rovnováha přírody značně narušena, nikdo z nás zřejmě nepochybuje. Větší hrozbou je to, že původních včelařů rapidně ubývá a mladí lidé o tuto práci nejeví zájem. Kvůli tomu, že předloni řada včelařů přišla o celá včelstva v důsledku zákeřné varoázy, i přes vydatnou státní podporu se jich zejména na Novostrašecku i Kladensku nepodařil stejný počet obnovit a někteří, zejména staří včelaři, to zkrátka vzdali.

Z tohoto důvodu lze dnes v obou okresech napočítat už pouze jednotlivce, již na sebe vzali nelehký úkol a uhynulá včelstva dokázali nahradit novými. Nejen peníze, ale i čas, orientace v legislativě a pravidelná péče, kterou je včelám potřeba věnovat, jsou tím pravým důvodem, proč i ti největší milovníci včel nedokáží nově postavit svoje vymřelé úly znovu na nohy. Vcelku neradostný osud potkal čtyřiaosmdesátiletého včelaře Václava Měchuru z Klobuk u Slaného, jenž v důsledku varoázy přišel o sedmnáct včelstev, která už nedokáže znovu obnovit.

Přestože měl velkou snahu chov obnovit, vlastními silami už na to nestačí a legislativní záležitosti jsou pro něj natolik náročné, že si zkrátka o dotaci na obnovu včelstev včas nepožádal. „Původně jsem si myslel, že za to může předseda místního sdružení v Novém Strašecí, že mě včas neinformoval o tom, jak o dotaci požádat, ale dnes bohužel vím, že bych na to stejně asi vlastními silami nestačil,“ uvedl sklíčeně včelař Václav Měchura, jenž už kvůli tomu se včelami definitivně skončil.

Protože byl v letech 2006-2007 nemocný a svoje povinnosti na čas převedl na předsedu novostrašecké základní organizace Českého svazu včelařů (ČSV) Věroslava Hájka, nebyla uhynulá včelstva včas nahrazena novými a chov tímto nadobro zanikl. Podobná situace potkala však i další členy sdružení, kteří v důsledku nemoci včel už chov nikdy neobnoví.

„Z původních včelařů jich po vymření včel obnovilo chov pouze osm. Ostatní bohužel nová včelstva nenakoupili, protože počáteční investice je nemalá, přičemž návratnost z dotace zhruba padesátiprocentní,“ řekl předseda ZO ČSV Věroslav Hájek. Pořízení jednoho včelstva o osmdesáti tisících včelách přijde majitele zhruba na tisíc korun, přičemž obvykle má včelař v úlech zhruba dvacet včelstev.

„Mladí včelaři se nechtějí zapojovat, protože je s chovem velká práce. Přestože si mnozí myslí, že veškeré povinnosti jsou na předsedovi základní organizace, opak je pravdou a veškerá práva a povinnosti má chovatel sám. Z tohoto důvodu je důležité sledovat dění i prostřednictvím našeho časopisu Včelař, aby lidé věděli, v jakém termínu mohou požádat o dotaci. Ti, kteří si nestihli požádat včas, mají zkrátka smůlu.

I tak bylo ale ministerstvo zemědělství štědré, protože v rámci České republiky poskytlo na náhradu uhynulých včelstev 25 milionů korun, přičemž významná část putovala právě na Rakovnicko a Kladensko,“ řekl tajemník ČSV Miloslav Peroutka.