Impuls ozdobit nepříliš vzhledný technický objekt patřící městské společnosti TEPO estetickým uměním vzešel v roce 2019 od samotných obyvatel města. Výměník se nachází na frekventovaném místě, kde mnoho lidí bydlí, jiní tudy přijíždějí do města, v okolí je několik škol a školka. Barevná mozaika tak projasní ulici a zpříjemní život v této lokalitě. Nyní mozaika konečně dostala zelenou. Na stěnu výměníku ji Veronika Richterová umístí během letních měsíců. Téma je květinové.

„Nyní jsem ve fázi dokončování definitivního návrhu mozaiky. Tomu předcházela důkladná příprava, studium inspiračních zdrojů a skicování jednotlivých segmentů pro správnou míru stylizace, řešení celkové barevnosti atd. Mým záměrem není realistické kopírování přírody, nýbrž nalezení vytříbené škály tónů, které vycházejí z květinových předobrazů, ale budou použity novým fantazijním způsobem,“ prozradila výtvarnice.

V kladenském kulturáku se uskutečnilo 38. národní mistrovství v Lóře.
VIDEO, FOTO: Národní mistrovství v Lóře přineslo bezprecedentní okamžik

Flóra v podání Veroniky Richterové bude mít monumentální rozměr. „Půjde o jakési stromové květiny. Mám cíl vytvořit na stěnách výjev, který nebude pouhou dekorací, ale zaujme kolemjdoucí i svým vnitřním nábojem. Ráda bych pro město vytvořila místo, které se stane výrazným a snad i ikonickým bodem v panelové zástavbě,“ představila vizi výtvarnice.

Prostorově náročné dílo

Před tvůrkyní mozaiky je ještě řada úkolů, než Kladeňáci letos spatří její dílo. Z hotového návrhu je třeba vytvořit zvětšeninu ve skutečné velikosti, tzv. karton. Protože rozměr stěny budovy je 4,2 x 6 metrů a mozaika bude pokračovat ještě dále za roh, jde o prostorově dosti náročnou záležitost. Hotový karton se poté rozřeže na jednotlivé díly.

„V mém případě poslouží i jako podklad pro výrobu šablon, které budou vymezovat přesný obrys každé z květin. Na dílech kartonu se pak teprve začne skládat mozaika. Nejde o nějakou mechanickou práci podle předlohy. Je to proces, kdy se v materiálu řeší velikost i skladba jednotlivých keramických střepů, textura, a zejména jemnosti a finesy barevných tónů tak, aby výsledná plocha působila co nejživějším dojmem. Jde vlastně o takovou malířskou práci v tvrdém, těžkém a hutném materiálu,“ vykreslila práci na mozaice Veronika Richterová.

Kladenská elektrokola se vrací od pondělí do ulic, k dispozici jich mají lidé sto dvacet.
Kladenská elektrokola se vrací do ulic, k dispozici jich mají lidé 120

V poslední fázi, kdy bude po několika měsících celé dílo definitivně poskládáno a jednotlivé střepy fixovány k pomocnému podkladu, kterým bude sklolaminátová mřížka, teprve dojde k instalaci na místě. „Mozaika se rozřeže na menší kusy, ty se budou postupně lepit na stěnu a opět za pomoci šablon přesně skládat ve výsledný motiv. Poté přijdou na řadu dokončovací práce: důkladné spárování a čištění. Závěrečné leštění pak už bude onou kýženou třešničkou na dortu a oslavou dokončeného díla,“ dodala.

Veronika Richterová
Česká výtvarnice, malířka, sochařka a fotografka. Je zakladatelkou uměleckého stylu nazývaného PET-ART. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér monumentální malby. Zúčastnila se půlročního studijního pobytu v Paříži na École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs. Pracovala ve studiu animované tvorby Československé televize a v Ústředním loutkovém divadle Praha. Od roku 1990 je na volné noze a tvoří v oborech malba, plastika a PET-ART neboli umění z PET lahví. Její díla můžeme vidět ve veřejném prostoru, například na zámku Mikulov. U vstupu do pražské ZOO vítá návštěvníky její sousoší Sedm surikat, v zahradě v jezírku pluje její bronzový lachtan Gaston a u východu narazíte na obří mozaikové krokodýly v dlažbě chodníku. S manželem grafikem Michalem Cihlářem se věnují tvorbě autorských knih z vlastních fotografických sbírek, v loňském roce vydali obsáhlé Japonsko v detailech. Žije v Buštěhradě, kde před lety s manželem vytvořili expozici muzea Oty Pavla.