Do paměti přátel a veřejnosti se zapsal především jako člen výtvarné skupiny Atelier 74. Patří k zakladatelům slavné výstavy pod širým nebem Kladenské dvorky.

Za minulého režimu byly nevelké dvorky soukromých domů v kladenské čtvrti Podprůhon prostorem k vyjádření názoru umělců, kteří například ani jinde vystavovat nemohli či na veřejně schválených místech odmítali.

Viktor Stříbrný byl jedním z prvních výtvarníků, jenž na svůj dvorek pozval nejen přátele, ale i veřejnost. Psal se rok 1982 a takzvaně nultý ročník Kladenských dvorků se tehdy jmenoval Setkání v zahradě.

Milan Petriščák, Klubko 55


„S Viktorem jsem se potkal poprvé na akci Klubka 55 klubu, který dělal na sídlišti, kladenském Okrsku Nula, muziku, divadla, ale i výtvarné umění. Tam Viktor v tehdejší Galerii 55 vystavoval. V roce 1983 jsme spolu začali spolupracovat na Kladenských dvorcích a společně s ostatními přáteli je vymýšleli řadu let.

Pro mě zůstává Viktor navždy jako otec zakladatel Kladenských dvorků. Poctivý umělec, který svým výtvarným citem a fortelem uměl z obyčejného kusu železa vykouzlit nádherné věci.“

Alois Garamzsegi, fotograf


„Na Viktora mám jen samé dobré vzpomínky. Vždy jsem obdivoval jeho ohromný tvůrčí potenciál. Prožili jsme spolu spousty pěkných chvil. Vzpomínám si, že Viktor původně na svém dvorku vystavovat nechtěl. Společně s Miroslavem Kubovým se domlouvali, že budou prezentovat svá díla u Karlovarky (stará silnice z Prahy do Karlových Varů). Podařilo se mi to Viktorovi rozmluvit a přemluvit ho, aby výstavu udělal u nich na dvoře. Letos budou oficiálně Dvorky potřicáté, ale včetně nultého ročníku je to o rok více.“

Zdeněk Kuchyňka, ředitel muzea


„S Viktorem Stříbrným jsem se potkal na začátku devadesátých let, když jsem přišel do Kladna. Z jiné strany jsem ho poznal v letech 2000 2003 při výstavách v Klubu 55 a Kladenském zámku. Do té doby jsem znal jen jeho kovářské výtvory.

Na výstavách jsem poznal i jeho neuskutečněné nápady a návrhy, které nebyly provedené v kovu. Z jeho díla je velice patrná jedna hlavní myšlenka.

Pochopil jsem, že ho nesmírně zajímá a zároveň trápí postava člověka jako malinká částečka vesmíru. Viktor stříbrný byl velice přemýšlivý člověk. Zároveň to byl muž přímý, což dokazoval i jeho silný stisk ruky.

Jeho přímost se projevila například v devadesátých letech, kdy byl proti tomu, aby se z Dvorků stalo místo plné komerce a kýče. Zastával názor, aby díla vyjadřovala konkrétní myšlenku. Na jeho dvorku to bylo vždy patrné. Jeho výstavy měly vždy dané téma: Židle, Světlo a jiné.


Pavel Sedláček, malíř


„S Viktorem jsme se sice neznali příliš důvěrně, ale tak jak jsem měl možnost ho poznat během naší spolupráce z několika obšírných rozhovorů s ním, jsem přesvědčen, že to byl člověk skromný se širokým rozhledem a především velkým pracovním záběrem i organizačními schopnostmi. Byl nejenom dokonalý řemeslník a originální umělec, ale zároveň hluboce přemýšlivý člověk.

Osobně jsem ho považoval za největšího sochaře kladenského regionu v dané době. Podle mého názoru se mohl za příznivějších okolností stát pojmem i v širších souvislostech dobového českého umění.“

Rozloučení s výtvarníkem se koná v úterý 31. ledna v 11 hodin ve velké obřadní síni na kladenských hřbitovech.