Přestože kladenští a slánští hasiči byli oficiálně vyrozuměni, že se zvedají vody na českých tocích, v žádném případě to neznamená stav zvýšené pohotovosti. Z důvodu, že na Kladensku ani Slánsku, kromě několika potoků, prakticky žádná voda není, zůstávají místní hasiči v relativním klidu.
„V případě, že nás ale kolegové požádají o výpomoc, je pro nás samozřejmostí okamžitě pomoci a vyjet do terénu. Hasiči pravidelně monitorují stavy jednotlivých toků, i těch malých. Jejich starostí je i kontrola mostků, které, když ucpe jenom silnější větev stromů, okamžitě přetékají na silnici a je problém,“ řekla mluvčí středočeských hasičů Lenka Kostková.

V případě kladenských i slánských hasičů přichází v úvahu tedy pouze výpomoc kolegům ze sousedních okresů. Po zkušenostech z povodní v roce 2002 by tak mohli být v případě nouze nápomocni lidem v Berouně, Kralupech nad Vltavou či Mělníku.
Ve Středočeském kraji působí celkem dvaatřicet profesionálních stanic s více než tisíci muži.

„K tomu nám pokaždé vydatně pomáhají i dobrovolní hasiči. Každá větší obec má prakticky svůj fungující sbor. Všechny jednotky, i ty dobrovolné, jsou vybaveny čerpadly – malými, velkými a HZS Středočeského kraje má i velkokapacitní. Jsme dobře připraveni a poučeni z předchozích let, takže jsme i lépe vybaveni. Předpokládáme ale, že zatím nic velkého nehrozí,“ doplnila mluvčí.

„Všechny toky a rybníky se monitorují, žádnou pohotovost však nepřipravujeme – hasiči jsou v pohotovosti pořád a v případě potřeby okamžitě voláme i lidi z domova z jiných směn. V kraji je běžný chod, nic se neděje, všechno je pod kontrolou. V Berouně se nám nehromadí kry jako v jiných letech, vltavská kaskáda byla upuštěna, takže dokáže zadržet spousty vody,“ řekla Lenka Kostková.

Podle jejích slov je výhodou, že hasiči po minulých zkušenostech s vodou už vědí, do čeho jdou, tak by je nemělo tentokrát nic překvapit. Navíc se v mnoha obcích podařilo udělat protipovodňová opatření, což je také dobrá prevence.
Pamětníci se shodují v tom, že to v roce 2002 opravdu žádná pohodová služba nebyla.

„Tehdy jsme vypomáhali při záchraně osob v Kralupech nad Vltavou. Pomáhali jsme odvážet lidi ze sídlišť na člunech a dále je sváželi autobusy na určená stanoviště. Nejsložitější na tom bylo, že lidé si často neuvědomovali míru nebezpečí a vůbec nechtěli svoje domovy opustit,“ zavzpomínal velitel směny B slánských hasičů Valdemar Richtr.

„Každá směna, která odsloužila čtyřiadvacítku, další den místo volna nastoupila na pomoc při povodních a také při hlídání před rabováním. To trvalo zhruba týden a ten další jsme pomáhali hlavně při odčerpávání vody ze sklepů,“ doplnil Valdemar Richtr.

K těmto účelům mají i dnes Slánští k dispozici jeden nafukovací člun a Kladenští celkem dva. K odstraňování následků velké vody je zapotřebí navíc také profesionálních vysoušečů, bez nichž se dnes hasiči v mnoha případech neobejdou.

Kateřina Husárová

Republikový archiv vzpomínek na záplavy z roku 2002 najdete ZDE
Co dělat, když hrozí povodeň? Rady Hasičů ZDE.