Dopisovatel se zabývá především mapováním historie Kladenska ve svých pravidelných kronikách. I v tomto požehnaném věku se mu podařilo doslova na koleni rozjet společně se synem Jaroslavem vydávání časopisu Senioe, jehož nyní vyšlo ve švermovském domově důchodců druhé číslo. Nastalá situace ho přiměla k tomu, že nově zasedá u počítače, aby své myšlenky mohl zpracovávat pomocí moderních technologií. Jaroslav Vykouk st. tím doslova a do písmene naplňuje úsloví, že nikdy není pozdě.

„Jedenáct roků žiji v Domově pro seniory v Kladně-Švermově. Letos mi bohužel moje milovaná manželka Maruška, ale psaní mě baví a jsem rád, že vedoucí domova Tomáš Abrhám mi je nápomocný a věnoval mi jeden ze svých vyřazených počítačů,“ uvedl Jaroslav Vykouk st.

Příjemný, usměvavý Jaroslav, jenž dlouhá léta pracoval za poštovní přepážkou, říká že s novinami koketuje už pětašedesát let, přičemž v roce 1944 začínal jako dopisoval kladenské mutace Českého slova. Od doby, kdy byl ještě Kladenský deník v plenkách a dávno před tím týdeníkem Kladenské noviny, je redakci věrný dodnes.

Přestože má za sebou od roku 1972 jako dvaačtyřicátý člověk v České republice operaci by-passu, těší se stále dobrému zdraví a lékařům plně důvěřuje.

„Tehdy mi bylo třiapadesát let. Když mě operovali, nebyla ještě kardiochirurgie na takové úrovni jako dnes. V Kladně mě předváděli jako ukázkový případ. Tyto operace se tehdy dělaly pouze v pražském IKEMu. Tenkrát jsem se ptal profesora Hejhala, jak dlouho mi to srdíčko vydrží, a on řekl, že nejméně tak dlouho, jako to moje. Takže tu tím pádem musím být do sto šesti let,“ dodal s nadsázkou Jaroslav Vykouk st..