Obyvatelé ulice Kpt. Jaroše řeší problém se sousedy, kteří mají na své zahradě ustájené dva dospělé koně a jedno hříbě. Lucie Kozáková bydlí v domku hned vedle chovatelů a podle jejích slov nemůže svou zahrádku vůbec využívat.

„Když svítí slunce, je zápach nesnesitelný. Mám malé dítě a nemohu mu připravit ani jídlo, aby po něm nelezly mouchy. Stěhovali jsme se z paneláku hlavně kvůli zahradě, ale já nemohu ani nechat malého na zahradě chvilku spát. Bohužel zápach není změřitelný jako hluk,“ popisovala své zkušenosti Lucie Kozáková.

Dle jejího vyjádření vyzkoušeli obyvatelé ulice snad všechna možná řešení. „Veterináři byli u souseda na kontrole minimálně dvakrát. Magistrát nám doporučil řešit věc občansko-právním soudem. Pokaždé, když pana Maříka potkáme, slibuje, že koně už dá pryč, ale nikdy slib nedodrží. Už nás nenapadá žádné jiné řešení,“ postěžovali si sousedé.

Z informace Krajské veterinární správy pro Středočeský kraj vyplývá, že při kontrole konané 4. června roku 2008 neshledali inspektoři žádná porušení zák. č. 246/92 Sb. ani zák. č. 166/99 Sb. Majitelka zvířat prohlásila, že koně jsou zde ustájeni pouze provizorně.

Podle mínění dalšího souseda Karla Tomeše by stačilo, kdyby koním byly častěji odklízeny výkaly. „Kdyby jim uklízeli pravidelně, bylo by vše bez much a zápachu, který se v teplých dne táhne do celé ulici. Museli jsme si do oken pořídit ochranné sítě proti hmyz,“ říká soused.

Majitelé koní se brání, toto ustájení je pouze provizorní, ale podle slov Lucie Kozákové situace trvá již dva a půl roku.

„Nejsme žádní nezodpovědní lidé, co si pořídí do domu na zahradu koně. Měli jsme je ustájené šestnáct let v Pcherách u mé maminky, ale ta bohužel v roce 2006 zemřela. Každodenní dojíždění bylo pro nás velice náročné a sehnat nové ustájení není vůbec lehké. Například jedna paní nám nabízela pro koně místo, ale vůbec je nekrmila a po měsíci z mého plnokrevníka koukala žebra. Nakonec se nám poštěstilo a sehnali jsme ustájení v Černuci. Tam však přišli majitelé v lednu 2009 o pastviny a my jsme si museli koně vzít zpět. Kobylka byla navíc březí a riziko, že stresem potratí, bylo veliké. Nechtěla jsem riskovat a vzala ji zatím k nám,“ vysvětluje celou situaci majitelka koní Andrea Maříková.

Podle slov Leoše Maříka jsou místní lidé rozděleni na dva tábory: jedni suší pro koně chleba a chodí si je hladit, druzí protestují proti jejich údajnému zápachu. Koním, podle svých slov, uklízí výběh denně. Shrabaný hnůj si prý odvážejí každý den zahrádkáři na hnojení a denně jim seká čerstvou trávu. Naopak sousedé údajně házeli koním jablka propíchaná hřeby a plesnivý chléb.

Podle územního plánu spadá ulice Kpt. Jaroše pod nízkopodlažní bydlení městského typu s parcelami nad 800 metrů čtverečních. Samozásobitelská či chovatelská činnost nesmí negativně ovlivňovat sousední pozemky.