Obec se proměnila na jedno velké závodní depo. K tomu neodmyslitelně patří vůně benzinu a hřmot motorů. Seřazené nejrůznější značky motocyklů a automobilů přilákaly před závodem stovky laických diváků, ale i odborných. Diskutovalo se nad otevřenými kapotami veteránů, kdy majitelé museli čelit různým otázkám.

Nejobdivovanějším vystaveným automobilem byl Ford v původním stavu z roku 1924 Václava Dyttrycha. Dalším kouskem, nad kterým zaplesá srdce motoristy, byl dvouválcový motocykl Excelzior z roku 1927. Za zmínku stojí start Vladimíra Vágnera z Prahy na zetce stovce z roku 1937, který kopec do Olšan jezdí nepřetržitě od samého začátku.

„Začínalo se závodit v roce 1988. Vlastně jsem docílil všeho, co jsem chtěl, závodila tady i bugatka. Dneska mě ale straší počasí, snad to vyjde. Letos odstartuje šedesát motocyklů a padesát aut, tím rekord z roku 1994 nepřekonáme. Žádný ročník nebyl nijak drastický. Stalo se, že se převrátilo auto, nebo jeden závodník si zlomil klíční kost. Jak ale víte, těch malérů při závodění je dost, nám se to vyhýbá. Připravit letos závod bylo těžké. Sponzoři nám nebyli nakloněni, ale to je dané asi krizí, která existuje. Přesto se jede,“ dodal zklamaně ředitel závodu Václav Bečvář.

Trasu závodu olemovali diváci a mohlo se startovat. I když nešlo o rychlostní závod, byla nervozita na startu znát. Plyn a spojka jakoby nechtěly na startovní čáře poslouchat, a tak se stávalo, že závodník, v mnoha případech dříve narozený, musel sesednout a svojí silou motor nahodit.

Říká se, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. V sobotním závodě byli odměněni i poslední závodníci, kteří tak budou vzpomínat na nepovedený start a příští rok přijedou opět.

Břetislav Kostka