V těchto dnech přichází na trh s publikací s netradičním názvem Děsivý červenec 1950. Kniha totiž pojednává o šestatřiceti kauzách komunistického vykonstruovaného monstrprocesu Milada Horáková a spol. v záznamech bezpečnosti a justice očima obžalovaných a odsouzených.

Kniha byla v pondělí slavnostně představena v refektáři kostela Panny Marie Sněžné v Praze na Jungmannově náměstí. Kromě spisovatelky a nakladatele Milana Nevole z nakladatelství Eva Milan Nevole, nechyběli Jan Řeřicha, ředitel Mene Tekel, předseda Klubu doktorky Milady Horákové František Šedivý a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra. Pozvání přijal i bývalý ministr kultury Daniel Herman, jenž spisovatelce za knihu osobně poděkoval.

Jak pronesl moderátor v úvodu setkání, kniha je i podle slov autorky zajímavá nejen pro pamětníky, ale i současníky zejména tím, že manipulace s fakty v padesátých letech minulého byla ohromující.

„Její posvěcení tehdejšími soudy vytvořilo takové absurdity, až se vzpouzíme uvěřit, že se tohle dělo v reálném životě a ve světě lidí. Byla to však skutečnost, která se stala,“ řekl moderátor.

Své sdělení přítomným přidala i autorka. „Do knihy jsem se pustila zejména proto, že po napsání první knihy o Miladě Horákové jsem měla řadu besed se čtenáři a velmi mě překvapovalo, že naše veřejnost se domnívá, že když se řekne Proces Milady Horákové a spol., že se jednalo pouze o tento proces. To znamená oněch třináct souzených, z nichž čtyři lidé byli popraveni. Ovšem skutečnost je jiná. Pod označením Proces Milady Horákové a spol. je celkem třicet šest procesů, z nichž právě ten první s Miladou Horákovou je nejznámější. V těchto procesech bylo však souzeno i dalších 640 lidí, byly vysloveny další tresty smrti, vyslovena řada rozsudků na doživotí a další tresty, které se pohybovaly mezi dvaceti až třiceti lety žaláře. Když jsem si uvědomila, že naše společnost o tomto nemá povědomí, přitom je to tolik roků, co se režim změnil, tak jsem si řekla, že i když je to obrovská práce, která si vyžaduje obrovské studium archivních materiálů, že se do toho pustím. A začala jsem před sedmi lety,“ řekla Kladeňačka.

PRÁCE S ARCHIVEM

Na celé dlouhé měsíce se podle svých slov musela nastěhovat do Národního archivu a do dalších archivů bezpečnostních složek, kde se potřebné materiály nacházely. „Chtěla bych tímto poděkovat všem archivářům, kteří s nesmírnou obětavostí pro mě sháněli materiály, vyhledávali a vozili mi to na rudlech. I velkou zásluhou pana vydavatele Nevoleho je dnes kniha na světě a já bych jí přála dobrou cestu ke čtenáři, i když je to čtení velmi těžké,“ dodala autorka.

KNIHA JE AUTENTICKÁ

Podle prvních reakcí čtenářů jsou jednotlivé příběhy lidí, doplněné fotografiemi, natolik autentické, že není vhodné číst knihu před spaním, jelikož člověka velmi rozruší. Je zapotřebí s tímto vědomím ke knize přistupovat. „Přesto bylo nutné téma zpracovat, abychom dál nežili v jakémsi omylu, že procesů se uskutečnilo mnohem méně, než tomu bylo ve skutečnosti,“ uzavřela historička Dvořáková.

Kniha byla uvedena do života v rámci mezinárodního projektu proti totalitě s názvem Mene Tekel. Jejímu představení předcházel v neděli večer galavečer v pražském Vinohradském divadle, kde historička spisovatelka a výtvarnice Zora Dvořáková obdržela Titul Dáma české kultury.

DALŠÍ OCENĚNÍ

Kromě této ženy, získaly ocenění i další české významné osobnosti, které se nikdy ve svém občanském životě ani v umělecké tvorbě nezpronevěřily nejvyšším mravním zásadám. Jim náleží prestižní Titul Rytíř české kultury. Ten převzali v předvečer zahájení festivalu Mene Tekel z rukou ministra kultury Ilji Šmída spisovatel Jáchym Topol a pomocný biskup pražský Václav Malý. In memoriam byli oceněni malíř Otakar Číla a básník a grafik Bohuslav Reynek.

Titul Dáma české kultury získala i dramatička a kurátorka výstav Helena Albertová. In memoriam byly oceněny: gestapem za druhé světové války zavražděná herečka Anna Letenská a komunisty v padesátých letech vězněná a stíhaná herečka Jiřina Štěpničková.